pondělí 23. ledna 2017

Alterant - Kapitola 18



Evalle spěchala přes nerovný beton, v jehož prasklinách rašil plevel. Byla vděčná, že se její noha zahojila, takže už nekulhala. Bedlivě sledovala okolí, aby zaregistrovala sebemenší pohyb v té pustině temných stínů, co se rozprostírala mezi ní a dveřmi k výtahu, co měla na dohled.
            V dálce kvílely sirény. Doma bylo zřejmě všechno v normálu. Trocha normálu jí přijde vhod. Za pár minut bude uvnitř svého podzemního bytu s Feenixem, jídlem a postelí.

            Storm jí jídlo a postel nabízel, ale dle toho, co četla v jeho očích, ne v tomto pořadí. Nebo možná jen nesprávně přečetla ty signály. Znali se sotva pár dní a ona s ním, ani s jakýmkoliv jiným mužem rozhodně neměla žádné plány, ve kterých hraje roli svlékání oblečení. Měla by mu vysvětlit, že plýtvá časem, jestli tohle je sebemenší část motivace, pro kterou se drží v její blízkosti.
            Dlouze vydechla a zamířila k výtahu, co ji zaveze dolů do bytu. Když dorazila ke dveřím od svého domova, pomalu je otevřela a naslouchala, jestli uslyší Feenixe. Obvykle slyšel, že přichází, a spěchal do obýváku, aby ji přivítal.
            Musela být připravená, jinak by skončila knockoutovaná na zemi, až by se s ní srazil.
            Kde byl?
            Všechno se zdálo být ve stejném stavu, jako když odcházela.
            Květiny vyplňovaly rohy a jakékoliv jiné místo, kde na ně mohla svítit osvětlením pro růst rostlin. Její ošumělý nábytek také nebyl elfy během noci přečalouněn.
            Tiše procházela pokojem pro případ, že by její bezpečnostní systém někdo nějak obešel, což bylo nemyslitelné. Vetřelec by musel mít kinetickou schopnost a kód, který denně měnila.
            Jenom Tzader a Quinn věděli, jak se sem dostat.
            Když se přiblížila ke kuchyni a uslyšela tiché soustředěné chrochtavé zvuky, uvolnila se.
            Feenix byl v bezpečí.
            Stačil krok do místnosti z nerezové oceli ve stylu lodní kuchyně, a musela se začít usmívat při pohledu na Feenixe, který seděl na zemi a sám pro sebe si pobrukoval... dokud si neuvědomila, co dělá. „Moje nové hrnce!“
            Feenix vyskočil do vzduchu, začal mávat křídly a rozšířené oči mu zářily jasně jako dva oranžové blinkry. Vydal ze sebe napjatý houkavý zvuk.
            Z nosu se mu začal valit kouř, předzvěst ohně, který by zvládl zlikvidovat betonovou zeď.
            „Whoa, zlato. Jen klid. Nechtěla jsem křičet.“ Na to měla dost rozumu. Jenže ze dvou hrnců ze sady, co jí Quinn nedávno dal, zbyly jen dvě dřevěné úchytky na zemi.
            Feenix se nakonec usadil na pultu uprostřed kuchyně. Ustaraně sklopil pohled. Složil křídla a podíval se na ten binec na zemi, pak zpátky na ni.
            Přelétla pohledem ke krabici kovového šrotu, kterou mu tu nechala a která byla jen napůl snědená. Takže neměl hlad, jenom zlobil. Jenže nemohla zavírat všechno, co vypadalo stříbrně, když odcházela.
            Nebo by příště postrádala sporák z nerezové oceli a ledničku.
            Klidnějším tónem se zeptala: „Co se stalo?“
            Ustaraným pohledem klouzal po místnosti a hledal odpověď, což mohlo být těžké, když měl tak omezenou slovní zásobu. Pak se usmál, jako by našel perfektní výraz. „Je nechoda.“
            Chytré. Byl to pouhé dva dny, co ji polekal a ona upustila skleničku, která se díky tomu rozbila. Začal přitom v panice létat po celé místnosti a vydávat ustrašené zvuky.
            Ten zatracený kouzelník ho musel mučit, když se cokoliv rozbilo. Což se muselo stávat často, jelikož měl Feenix tendenci být nemotorný.
            Když ho tenkrát konečně přiměla slétnout na zem, strávila hodinu jeho utěšováním. Vysvětlila mu, že nehody se stávají a je v pořádku, když k nim dojde.
            Zrovna teď nehodlala vysvětlovat rozdíly mezi zlobením a nehodou. „Promluvíme si o tom později, dobře?“
            „Jot,“ zavýskal a zamával křídly, začal poskakovat vpřed a vzad.
            Udělala si rychlý sendvič, snědla ho, a pak odnesla Feenixe do ložnice. Musela se usmát, když slyšela, jak počítá od jedné do osmi, potom pokračuje desítkou následovanou devíti. Skoro to měl dobře.
            Nechala zhasnuto, položila Feenixe na postel a natáhla se vedle něj. Osprchuje se později. Když zavřela oči, v její mysli se objevil vír obrazů. Storm, co se objevil v džungli a Storm, který ji drží, zatímco se teleportuje… a líbá ji.
            Ale ten poslední polibek jako by stále cítila, ten, při kterém zašeptal: „Sladké sny.“ Jako by ji jeho hluboký hlas, tmavé oči a pevné rty hypnotizovaly, dokud nezvládla myslet na nic než touhu ho znovu políbit.
            Taky ji bolely bradavky.
            To způsobil Storm?
            Muži na ni takhle nepůsobili.
            Proč on?
            Nehodlala popírat pocity, co rozdmýchával v jejím těle, ale dnes v tom tunelu, když ho odhodila na druhou stranu kolejí, by méně odolného jedince zabila.
            Když na ni v tom metru natiskl své tělo, snažila se nereagovat. Jenže právě ve tmě byla napadená. Přitisknutá ke zdi a…
            Paže se jí začaly vlnit v přípravě na proměnu.
            Uzamkla svou mysl proti těm vzpomínkám, dokud se její dech opět nezklidnil. Soustředila se na Stormův polibek a cítila, jak taje.
            Jenže Storm nebyl muž, který by byl na dlouho spokojený jen s líbáním. Možná neměla vztahy - nikdy nerandila - ale i tak věděla, kam si Storm myslí, že to mezi nimi míří. A pochybovala, že by kdy byla schopná komukoliv otevřít tuhle část sebe sama.
            Měla by mu říct pravdu, že mu nemůže dát, co chce, co jakýkoliv muž chce od ženy. Dovolila mu dotýkat se jí víc, než komukoliv jinému, ale jisté meze v její mysli se nemohly znovu překročit.
            A jakožto Alterant měla zakázáno cokoliv, co by mělo byť jen vzdáleně co dělat s pářením.
            I kdyby byla ochotná to risknout a zvládla by ustát představu takové intimnosti, sex by mohl spustit násilnou reakci, o dost horší, než ke které dnes došlo. Mohla by se proměnit a zabít toho, kdo by se pokoušel ho s ní mít.
            Storm bude muset pochopit, že pohnout se od polibku dál vyžadovalo stupeň důvěry, jaký nedokáže nikomu věnovat. Vlastně jen přemýšlení o tom vyžadovalo až příliš námahy, dokud si trochu neodpočine.
            Její myšlenky obklopila temnota.
            Už skoro usnula, když jakýsi hlas zašeptal: „Důvěra je vláhou pro žíznící srdce.“
            Evalle se rychle posadila a otevřela své empatické smysly.
            Kromě ní a Feenixe v místnosti nikdo nebyl.

            Možná se jí to jen zdálo. Ale byl to ten samý ženský hlas, jako ten, co slyšela, když šla po Kujoo. Jediný rozdíl byl, že naposledy ten hlas slyšela ve své hlavě, ne mluvit nahlas. 

9 komentářů:

  1. Děkuji moc za překlad.Petra

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za nový překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  3. Moc moc děkuji za další super kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky !!!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat