úterý 15. listopadu 2016

Alterant - Kapitola 15



              

            Tzader přecházel po zasedací místnosti v osmnáctém patře Quinnovy budovy, jedné z několika, co v centru Atlanty vlastnil.
            Všechno v něm mu říkalo, ať tohle nedělá, tím spíš ne Vladimirovi Quinnovi.
            Ne, že by Tzader chtěl riskovat zničení číkoliv mysli, ale Quinn a Evalle mu byli nejbližší.
            Hned po Brině.

            Zastavil se. Jak si mohla myslet, že neklade její bezpečnost na první místo? Co to s ní bylo?
            Znamenala pro něj celý svět.
            Její nápad na prohledání mysli Conlana O’Meary měl logiku. Jen nepatrná možnost, že by mohli získat informace, ale dost na to, aby Tzader nemohl s čistým svědomím odmítnout.
            A Quinn byl ten nejlepší na navigování mysli, koho měli.
            Do Tzaderových myšlenek pronikl Quinnův suchý Oxfordský přízvuk. Za chvíli budu nahoře. Na cestě sem jsem se postaral o Evallinu práci v márnici.
            Kde si myslí, že je?
            Vzala si osobní volno. Možná se jí nebude líbit, že jsem do toho zasahoval, ale tentokrát zkrátka mou pomoc dostane, ať už ji chce, nebo ne.
            Jen nechte na Quinnovi, ať zatahá za nitky a zajistí, aby Evalle stále měla svou nevděčnou práci, až uspokojí Tribunál. Kladla větší váhu na nezávislost než astmatik na kyslík.
            Ocení to, odvětil Tzader.
            Možná. Pak zmizel.
            Starobylé hodiny na odkládacím stolku pětkrát jemně odbily. Takhle pozdě při pátečním odpoledni dopravní špička rozdmýchávala vášně v jakémkoliv městě, ale jestli večer sestoupí ta sirná mlha na ulice Atlanty, promění se hlavní silnice v krvavé bitevní zóny.
            Quinn vstoupil do konferenční místnosti klidným krokem, na čele měl však napjaté vrásky. Mačkal tlačítka na svém smartphonu. Jeho italský oblek barvy betonové šedi seděl k jeho atletické postavě s přesností, jakou mohou poskytnout jen ti nejlepší krejčí. Ženám se zřejmě líbila celá ta vytříbená elegance a britský přízvuk vyšší třídy, jedny z jeho vybraných předností získaných po raných letech strávených v ruských ghettech.
            Tzader přestal přecházet sem tam a zadíval se na dveře. „Kde je Conlan?“
            „Mladý O’Meary je na cestě sem. Pak bude muset projít skrz ochranku.“
            Když Tzader pobaveně nadzvedl obočí, Quinn se uchechtl a pokrčil rameny. „Musím zachovávat dekórum u všech svých firemních nemovitostí.“
            Detektory kovu nemohly odhalit zbraň skrytou zraku, jako ty dvě vnímavé čepele zavěšené na Tzaderově pásku. Sice vrčely na ochranku, když skenerem procházel, ale byly neviditelné lidským očím a přístrojům, když potřeboval.
            Quinn si přestal pohrávat s mobilem a nechal ho vklouznout do kapsy svého saka. „Při svém letu z Washingtonu jsem slyšel o útocích bestií. Předpokládám, že jde o Alteranty, soudě podle těch děsivých popisů. Co se děje?“
            „Zrovna jsem byl na setkání VIPERu. Poblíž všech těch útoků se blízko u země vznáší záhadná mlha. Páchne sírou a každý, koho se dotkne, začne být agresivní a podlý, okamžitý výbušný postoj. Jako by tohle nebylo už dost zlé, zdá se, že je ta mlha spouštěč a nutí Alteranty k proměně. Už víme o sto třiceti čtyřech, co se proměnili v různých částech státu.“
            „Viděl jsem jakýsi opar nízko u země, co pokrýval velkou část Virginie, nad kterou jsme letěli. Měl mdle žlutou barvu.“
            „To je ona.“
            „Co—nebo kdo— má tu mlhu na svědomí?“
            Tzader si promnul bradu, unaveně vydechl. „Řekl bych, že nevíme, jenže někteří dělají ukvapené závěry ohledně Alterantů obecně.“
            Quinnovy myšlenky zamířily směrem, který čekal. „Nějaké zprávy o Evalle?“
            „Ano, ale to, co mi Sen po briefingu řekl, není dobré.“
            „Nech mě hádat. Pan Okouzlující se chtěl vyžívat v tom, že je Evalle momentálně mimo náš dosah?“
            „Kéž by jenom tohle. Řekl, že Tristan zase utekl.“ Tzader si jen stěží zabránil smazat ten úsměv ze Senovy tváře.
            „Ten Alterant, kterého jsme včera zavřeli? Čí je tohle sakra vina?“
            „Podle Tribunálu je za tím útěkem Evalle.“
            Z Quinnových rtů syčivě uniklo cosi hnusného, co znělo rusky a stejně vražedně, jako Tzaderovy myšlenky. Přešel místnost a zastavil se vedle něj, zadíval se z okna.
            Žádná žlutá mlha se v Atlantě neutvořila. Zatím.
            Tzader mu řekl zbytek. „Tribunál věří, že Evalle a Tristan by mohli mít s tou mlhou něco společného, že se snaží z proměňovaných Alterantů sestavit armádu.“
            „To je absurdní.“
            „Je absurdní, že by to udělala Evalle, jenže Tristan je nepředvídatelný,“ odvětil. „Nicméně, žádný ze zrovna proměňovaných Alterantů, o kterých víme, nemá zelené oči.“
            „Tak jak to mohou spojovat s Tristanem a Evalle? Možná ty věci nejsou Alteranti. To je, jako říct, že cokoliv s hřívou, čtyřma nohama a ocasem je kůň, a nechápat, že zebra a žirafa jsou něco jiného.“
            „Souhlasím, jenže Tribunál takhle nerozlišuje,“ osvětlil Tzader. „Sen naznačil, že Tribunál dal Evalle úkol s časovým limitem. Jakmile Tristan uprchl, vydal vyhlášku nařizující zabít všechny Alteranty na potkání, bez ohledu na barvu očí.“ Jen při vyřčení těch slov tuhla Tzaderovi krev v žilách.
            „Do háje. Proč za ní nepošlou Sena? Přestože my nevíme, co je vlastně zač, Tribunál to vědět musí, a on je setsakra mocný. Zvládl by ji najít dřív, než kdokoliv jiný.“
            „Sen tvrdí, že mu byla sdělena kritéria pro to, kdy ji přivést zpět, o kterých nemůže mluvit. A Tribunál se jí nedotkne, dokud jí nevyprší čas. I kdyby za ní Sen jít mohl, opravdu si myslíš, že by nevyužil toho likvidačního příkazu?“
            „Zrovna, když by pro jednou Kapitán Blbec vážně mohl pomoct,“ procedil Quinn skrz zuby. Udeřil hřbetem pěsti do okenního rámu a promáčkl ho. Na někoho, kdo se pyšnil sebekontrolou, měl stále temperament. „Proč VIPER nechává tuhle mlhu dál šířit?“
            „Protože ji nikdo, ani božstva ve spojení s VIPERem, nemůže zastavit.“
            „Se vší silou, kterou v koalici ovládáme, to nedokážeme zastavit? Proč ne?“
            Přesně na to se Tzader ve VIPERu hodinu zpátky všech vyptával. Dokonce se spojil s Machou, která také nebyla schopná jakkoliv ovlivnit tu páchnoucí mlhu, co stále prostupovala pouze pobřežními státy. „To nikdo neví jistě, ale zdroje VIPERu spekulují o tom, že k jejímu ovlivnění je možná zapotřebí buď člověk, co ji vytvořil, nebo někdo, kdo ovládá stejnou magii.“
            „Skutečnost, že ta mlha dokáže v lidech vyvolat okamžitou agresivitu a spustit proměnu u Alterantů, naznačuje, že je vnímavá.“
            „To si myslím i já,“ souhlasil Tzader. Ta mlha byla živá.
            „Musíme najít Evalle, než ji někdo zabije.“
            „Já vím, jenže nikdo nám nic neřekne, včetně Briny.“
            V Quinnově tváři se dala vyčíst útěcha. „A ty na ni nechceš naléhat, dokud jí nebudeme moct poskytnout nějaké informace ohledně toho zrádce?“
            „Ne, když je zrovna teď tak mimo sebe. Evalle ji potřebuje na své straně, protože je nejmocnější osoba, která má povoleno ji doprovázet k Tribunálu. Hádám, že jestli dokážeme Brinu přesvědčit, že Conlan není hrozba, a ukázat jí, že děláme, co můžeme, abysme toho zrádce našli, podpoří snahu Evalle pomoct.“ A možná si uvědomí, že klade Brininu bezpečnost nade všechno ostatní.
            Od doby, kdy ji v jejích čtrnácti potkal, zakročil, aby ji ochránil už mnohokrát. Jeho srdce jí propadlo v tu chvíli, kdy slyšel její smích. Ten zvuk zůstal v jeho mysli jako oblíbená píseň přehrávající se stále dokola. Smála se tomu, jak nožem o centimetr minul střed terče, ale nevěděla, že trénoval svou nedominantní ruku. Byl jí tak uchvácen, že ji nechal věřit, že ho porazila, když hodila svou dýku a zasáhla střed.
            Její otec Tzadera varoval, že neuposlechne ničího příkazu krom patriarchy rodu Treoir, a čas od času pokoušela limity i v jeho případě. Tzader se usmál, poděkoval mu za radu a byl ještě odhodlanější, než kdy dřív, získat srdce Treoirského pokladu.
            Jejich otcové si tohle spojení přáli. Všichni si ho přáli.
            Nikdo tak moc, jako Tzader.
            Opravdu ho Brina přestala milovat?
            Něco se muselo změnit. Dala jasně najevo, že chce skončit jejich vztah.
            Quinn promluvil, čímž Tzadera přitáhl zpět k řešení problému s Evalle. „Tribunál nám může zakázat se s Evalle spojit—“
            Tzader ho přerušil. „Tribunál jí nakázal nás nekontaktovat.“
            „To by vysvětlovalo, proč se nám nepodařilo s ní navázat telepatické spojení. A Brina musí rozhodnutí Tribunálu podporovat.“
            „Vzdám se pátrání po ní jen až Brina dokáže vysvětlit, jak nechat VIPER lovit Evalle jako toulavého psa je sebemíň čestné.“
            Quinn zkřivil rty do širokého úsměvu. „Jinými slovy, o západu slunce začínáme s pátráním.“
            „Přesně.“
            Do Tzaderovy mysli vstoupil hlas: Maistire?
            Tzader odpověděl: Ano?
            Conlan O’Meary se hlásí. Právě vstupuju do budovy.
            Tzader mu odpověděl: Výborně. Oznámil Quinnovi: „Conlan hlásil, že je na cestě dovnitř. Určitě se pořád chceš do tohohle pouštět?“
            „My všichni, včetně Briny, děláme věci, které bychom raději nedělali. Možná je víc objektivní, než ty nebo já. Přesto cítím potřebu podotknout, že Conlan měl na noc, kdy nás ten zrádce vlákal do Medbské pasti v Utahu, alibi.“
            Tzader o tom, co se před dvěma roky stalo, už taky uvažoval. Dlužil svůj život Quinnovi a Evalle, kteří s ním byli propojeni, když s Medby při útěku bojovali. Utrpěl smrtelné zranění, které přežil jen proto, že se oba odmítali od něj odpojit, i když mohli zemřít spolu s ním.
            Tzader přikývl: „O tom jsem přemýšlel. Conlan má schopnost rozdělit svůj obraz. Mohl doma nechat svou věrnou repliku, zatímco v den, kdy jsme byli chyceni Medby, odcestoval do Salt Flats. Jediný způsob, jak bysme to věděli, by bylo, kdybysme poslali někoho schopného rozeznat rozdíl, aby přišel do styku s kopií u něj doma. Nikdo z nás ho tenkrát z ničeho nepodezíral, takže to se nestalo.“
            „Dobrá poznámka.“
            Tzader si přál, aby měl Quinnovu schopnost uzamknout se v cizí mysli a mohl to být on, kdo na sebe vezme ten risk. Šel po tom zrádci každou chvíli, co mohl během svých povinností Maistira ušetřit. Až tu krysu jednou najde, přiměje ho litovat dne, kdy se narodil.
            Quinn napnul ruku. „Je to už nějaký čas od doby, co jsem prozkoumával něčí podvědomí do takové hloubky, a pokud si vzpomínáš, ten poslední případ neskončil v nejmenším ideálně.“
            „To je diplomatický způsob, jak říct, že během sezení dostal dotyčný mrtvici,“ zažertoval Tzader. „Šlo o trola odsouzeného za snězení lidské rodiny. Kdybys nešel tak hluboko, nikdy bysme nezjistili, kde se schovává jeho parťák. Zachránil jsi tím hromadu životů.“ Tzader se poškrábal na bradě. „A to, že se mu zhroutil mozek, taky nebyla tvoje chyba.“
            „Kdybych neotevřel cestu, kterou se k němu mohl dostat ten démonický duch, co po něm šel, a převzít vládu nad jeho myslí, tak by to přežil.“
            Tzader už začínal zpochybňovat jeho smysl pro spravedlnost, když Quinn dodal: „Nechápej mě špatně. Nemám žádný soucit s jakýmkoliv psychopatickým predátorem. Jen mám za to, že si zasloužil o dost méně humánní trest, než je rychlá smrt.“
            Ale něco Quinna nutilo dumat víc, než obvykle. Tzader se zeptal: „Ty si myslíš, že se v Conlanově  podvědomí něco skrývá?“
            „Vlastně ne,“ odpověděl, stále zněl roztržitě. „Je to čestný muž a loajální Belador. Je... Já nevím. Jen přemýšlím nahlas.“
            „Já vím. Ani mně se nelíbí, že tohle budete dělat.“ Tzader se otočil a vyhlédl z okna na lidi pobíhající po Peachtree Street, nevědomé možné hrozby. Nesnášel, že nesměl veřejnost varovat, jenže lidé nemohli zvládnout tu mlhu potlačit, když to nedokázal VIPER.
            Panika by celou krizi jen zhoršila.
            Jestli byl ten zrádce jakkoliv spojený s Alteranty, žádala Brina právem odpovědi teď, přesto chtěl Tzader dát Quinnovi poslední šanci ustoupit. „Je to tvoje rozhodnutí, ale pamatuj, že tě víc potřebuju venku v boji proti té mlze a monstrům, než potřebuju, abys takhle hazardoval.“
            Quinn nadzvedl ruku, aby ho přerušil. „Nemohl bych nikomu jinému dovolit tohle zkoušet. Nikdy jsme neměli žádného druida, co by se vyrovnal mým schopnostem v uzamykání do mysli. A i kdyby druid prohledal Conlanovu mysl a nic nenašel, musel bych to stejně udělat podruhé. To by znamenalo, že by Conlan musel přetrpět drancování mysli a risk dvakrát. Mimoto, nebezpečí hrozí jen v případě, že se ohledně jeho neviny mýlíme.“
            Tzader tomuhle všemu na logické úrovni rozuměl, jenže „co jestli“ faktor stále visel ve vzduchu. Evalle by mu neodpustila, kdyby z tohohle Quinn vyšel s poškozeným mozkem... nebo mrtvý.
            A on by si odpuštění nezasloužil.
            Při myšlence na ni se Tzader zeptal: „Slyšel jsi od doby, co jsme se včera rozdělili, něco o Stormovi?“
            „Není k nalezení.“
            Tzader k němu prudce přelétl pohledem. „Myslíš jako, že je pryč ve smyslu pryč z města?“
            „Ano. Říkal jsi, že se Evalle o těch proměnách Alterantů dozvěděla od Storma. Napadá mě, že spolu mohli mluvit, když byla včera v noci na cestě k Tribunálu. Dnes ráno, než jsem odjel do Washingtonu, jsem se zkontaktoval s Devonem Fortierem. Prošetřuje činnost trolů spjatou s infiltrací mezi zločince, kterou řídím, a jeho tým včera v noci sledoval vodítko na železniční stanici. Potřebovali stopaře. Snažil se se Stormem spojit skoro dvě hodiny, než se blízko k půlnoci objevil.“
            „Je šance, že Storm zmínil, že Evalle viděl, nebo ví o jejím napadení na cestě k Tribunálu?“
            „Otázal jsem se. Devon řekl, že Storm vystopoval v rekordním čase jednoho trola a pak zmizel. O nikom se přitom ani slovem nezmínil. Nikdo od té doby toho chlapa neviděl ani neslyšel.“
            Tzader praštil pěstí do dlaně. „To musí být důvod, proč Evalle zamířila do Woodruffského Parku pozdě. Nejspíš ji zdržel on.“
            „Pravda, ale je to velká holka, jakkoliv ji stále vnímáme jako tu vyhublou malou válečnici, kterou jsme museli donutit přestat používat skladiště jako byt.“
            „Je naivní, když jde o muže.“
            „Možná nezkušená,“ nesouhlasil Quinn, pak jeho hlas nabral na vážnosti. „Ale pochybuju, že by byla naivní.“
            Tzader chápal, co tím chce říct. Během toho, co Evalle těch pár let pozorovali, se oba shodli, že možná vytrpěla víc, než uvěznění ve sklepě po osmnáct let.
            Někdo jí ublížil psychicky.
            Byla dost silná, aby se ubránila proti jakémukoliv člověku, jenže lidi mu v tuhle chvíli starosti nedělali.
            „Chápu, co chceš říct,“ přiznal Tzader a sevřel ruku v pěst silněji. „Ale to neznamená, že je připravená na někoho, jako je Storm.“
            Quinn se štěkavě rozesmál.
            Otočil se. „Co?“
            „Zníš jako panovačný otec. Nemůžeme ji chránit před vším.“
            Tzader zamumlal: „Před pár dotěrnými otrapy můžem—“
            Quinn zvážněl. „Sledoval jsem ho, při těch pár chvílích, kdy byl u ní. Myslím, že největší nebezpečí představuje pro ty, kdo jí vyhrožují. Což mi připomíná, naznačil Sen, že by cokoliv věděl o tom útoku na Evalle, vzhledem k tomu, že se musel ukázat ve stejnou dobu?“
            „Ne, ten zkurvysyn se vyhnul odpovědi, když jsem se zeptal. S tím, že nemůže probírat záležitosti Tribunálu.“
            „Jednoho dne...“ začal Quinn, oči zúžené záští.
            Zaklepání na dveře přitáhlo jeho pozornost. „Vstupte.“
            Conlan O’Meary vešel do místnosti, nejprve kývl na Tzadera, pak si všiml Quinna. Mladý muž doplňoval vytáhlost své postavy vyrýsovanými svaly. Centimetr a půl dlouhé světle hnědé vlasy měl nagelované na ježka, podobně, jako většina mladých podnikatelů, kolem kterých při vstupu do budovy Tzader prošel. Skla brýlí bez obrouček dodávaly hřejivý nádech jeho šedým očím a tlumily opar nebezpečí, co kolem sebe šířil během tréningu.
            Zrovna teď jeho oči odváděly skvělou práci, co se týče skrývání debaty, která musela probíhat v jeho mysli při uvědomění, že není přítomen žádný druid.
            Jakýkoliv Belador by čekal, že myšlenkovou sondu bude normálně provádět druid, jenže ti mohli být někdy oklamáni.
            Quinn ne.
            Quinn mu se zábleskem lítosti v hlase nabídl: „Můžeš odvolat svůj souhlas s tímhle vším, pokud bys chtěl.“
            Jenže všichni tři věděli, že to by Conlana označilo za vysoce podezřelého.
            Conlan zatřásl hlavou a usmál se širokým úsměvem hlásajícím nevinu. „Nemám, co skrývat. Dělej, co umíš.“
            Tzader doufal, že říká pravdu, a není tak skvělým hercem, jako byl celé roky Conlanův otec. Tak skvělým, že nikdo z Beladorů nezjistil, že zaprodával vlastní lidi Medbům.



8 komentářů: