Evalle
se rychle vyškrábala na nohy z Tristana, na kterém
obkročmo přistála. Tohle tomuhle mizernému dni nasazovalo korunu.
Od
toho tvrdého nárazu na zem se ještě neprobral.
Dobře.
Potřebovala chvilku na přemýšlení. Žilami jí proudila krev a adrenalin tak
prudce, že by tím dokázala vyslat raketu do vesmíru.
To
by se hodilo, kdyby k ní mohla přivázat Tristana. Musela ho dostat zpátky
do té očarované klece, třebaže z představy, že by to měla udělat podruhé, se jí
svíral žaludek. Tribunál se nad ním nesmiluje, jestli zjistí, že utekl.
Kdyby
použila kinetiku, aby ho odnesla zpátky dovnitř, mohlo by je to oba zabít,
sotva by její síla prošla skrze bariéru. A co kdyby nabral vědomí, zatímco
s ním bude hýbat?
Kdyby
se probudil na téhle straně, bylo by to horší.
Napřáhla
ruce k němu, načerpala kinetickou sílu a nadzvedla jeho tělo. Celá jeho váha se
bezvládně vznášela ve vzduchu. Když ho dostala pár desítek centimetrů od
bariéry jeho vězení, zkusila ho prudkým postrčením hodit zpátky dovnitř.
Třískl
sebou o zeď neviditelné energie a odrazil se, přistál na zemi.
Ups... moje chyba. Přikrčila se při bolestivém
zvuku, co vyklouzl z jeho hrdla.
Tristanova
hruď se při nádechu nadzvedla. Při výdechu zasténal, ale stále byl
v bezvědomí.
To
mu patří, když si předvádí takovej pitomej kaskaderskej kousek. To si myslel,
že může vystřelit do vzduchu jako delfín a přistát na tvrdé zemi, aniž by si
vyrazil dech?
Jasně,
praštit s ním o ekvivalent ocelové zdi asi taky nepomohlo. Nebo to, že s ní na
sobě po tom výskoku ven celý ten náraz schytal.
Dopadl
tak schválně?
Možná,
možná ne, ale už ji dál nepotřeboval, když utekl.
Jenže
ona potřebovala jeho.
Napjala
se, připravená na boj, jakmile otevře oči.
Jak
se z toho očarovaného ohrazení dostal? O detaily
jeho útěku z vězení se starej, až bude zpátky na druhý straně.
Dostala
od Tribunálu tři dary, a neměla ponětí, co byly zač. Věděla jen to, že nemohla
o využití jednoho z nich požádat, pokud neměl být výslovně použitý k naplnění
její části dohody na navráceních těch ostatních
uprchlých Alterantů.
Technicky
vzato by vrácení Tristana do jeho klece nesplňovalo kritéria, protože by odmítl
pomoct, jakmile by byl opět v zajetí.
Bylo
by od Tribunálu hezké, kdyby jí dal návod na její takzvané dary... takový, kde
by byla sekce Řešení problémů.
Tristan
zasténal hlasitěji, promnul si hlavu. Otevřel jedno oko a zamžoural na ni, pak
se opřel o loket a nadzvedl se.
Zůstala
naprosto nehybná, bedlivě ho pozorovala, aby jí neunikl jakýkoliv agresivní
pohyb. „Jak ses odtamtud dostal?“
Usmál
se. „Tys mě dostala ven.“
„To
jsem teda neudělala.“ Doufala.
„Ale
ano, udělala. Pamatuješ, jak jsem tě držel za ruku, abych sundal toho brouka?“
„Ano,“
odpověděla opatrně.
„Když
jsem se tě dotýkal, prostrčil jsem skrz tu bariéru nohu, a prošel jsem jí až po
kotník, pak mě to zarazilo. Došlo mi, že jestli dokážu tohle, když tě držím za
zápěstí, měl bych zvládnout projít kompletně, když tě budu držet celou.“ Promnul
si hlavu. „Nebylo to tak jednoduchý, jak jsem myslel. Sakra, málem jsem se při
tom zjišťování zabil.“
V momentě,
kdy se o tomhle Tribunál dozví, z ní bude mrtvý Alterant.
Tristan
se zasmál. „Zdá se, že se karta obrátila, co?“
Nebyla
si jistá, jakými silami vládl, nebo jak silný tady venku byl, ale od téhle
chvíle byly její síly v plné pohotovosti. „Nevím, co se karty týče, ale
když jsi tady venku, znamená to, že jsou síly vyrovnaný, protože na nás platí
stejný pravidla.“
Přestal
si třít hlavu a podíval se na ni. „Myslíš?“
„Můžeš
mě zabít, ale odplazíš se bez podstatných částí těla.“
„Bojovat
mezi sebou by bylo mrhání časem, co bysme mohli využít na hledání těch tří
Alterantů.“
Zarazila
se. „Ty budeš pracovat se mnou?“
„Není
to snad to, co jsi chtěla?“
Jasně,
jenže jeho snadný souhlas podezřele zaváněl. „Proč jsi ochotný mi pomoct, když
jsi teď na svobodě, Tristane?“
„Řekněme
prostě, že věřím, že říkáš pravdu ohledně toho, že mi zařídíš slyšení u
Tribunálu. Nemyslím si, že bys zvládla chytit ty tři pohřešované Alteranty beze
mě, a nechci, aby je někdo zabil. Pomůžu ti, ale nesmíš je předat, dokud se
neuvidím s Tribunálem.“
Nabídla
se, že pro něj zažádá o slyšení. Neříkala,
že by to mohla dokázat s jistotou. Jenže zmínit to zrovna v tuhle chvíli by
nebyl nejlepší způsob, jak pokročit s potenciálním spojenectvím.
Nejistým
spojenectvím, kterému za mák nevěřila.
Zvedl
se na nohy a zadíval se na zem, kde ležel, pak střelil pohledem k místu, kde
musela být ta neviditelná bariéra. Olízl si ret, po kterém stékala krev, a
prohlédl si prostor mezi nimi. „Měl bych být tam, kde teď stojíš ty. Jak jsem
se dostal sem?“ zeptal se.
Nejspíš stejně, jako jsi schytal ten rozražený
ret, když jsem se snažila hodit tě zpátky do tvojí klece. „Magie a
aerodynamika... těžko říct. Já přistála tady.“
Nadzvedl
obočí, takže jí nevěřil.
Prohlédla
si jeho džíny, maskáčové tričko a turistické boty, což na sobě rozhodně neměl,
když jí zmizel do džungle. Využila to ke změně tématu. „Kde jsi vzal to
oblečení?“
„Když
mě předtím dostali ven Kujoo, dali mi takový čarodějný míchaný drink s přídavkem
krve Kujoo. Zvládnu vyčarovat pár věcí, jako třeba oblečení, když je
potřebuju.“ Pokrčil rameny, naprosto lhostejný k tomu, jak ho tohle zařazovalo
do zcela odlišné kategorie, než byla ona.
Takže
teď byl jako co?
Zčásti
Belador, zčásti Alterant a zčásti Kujoo?
A
Medbský čaroděj k tomu?
O
téhle možnosti nechtěla přemýšlet.
Zvedl
ruku a ukázal směrem, kterým dříve řekl, že je sever. „Asi šedesát kiláků odsud
je město.“
V
duchu si převedla kilometry na míle. Třicet šest mil drsným terénem,
s uprchlým Alterantem, kterému nevěřila, smrtelně nebezpečnými zvířaty a
jedovatými plazy.
To
má ale kliku.
Průvodci
tohle nazývali extrémní dobrodružství.
A
lidi za riskování života platili.
Jestli
se musela vláčet touhle džunglí, nechtěla to dělat bez své dýky, tím spíš, když
její ostří v sobě mělo extra šťávu navíc. „Chci svoji zbraň.“
„Ne.“
Tristan si oběma rukama uhladil blond vlasy z tváře a ohnul se, aby si znovu
zavázal své zablácené turistické boty. „Neměj obavu. Nedovolím, aby tě něco
sežralo.“
„Ne,
vážně?“ odvětila suše. Proč muži předpokládali, že žena potřebuje jejich
ochranu? „Zvládnu se o sebe postarat, se zbraní nebo bez.“ Ale během hodiny se
bude muset vypořádat se sluncem, jestli ta měkká záře zabarvující okraj okolní
temnoty znamenala, že se blíží ráno. Husté mraky se stále vznášely tak blízko u
země, že se kolem nich linula bílá mlha.
Jak
dlouho tu byla? Pět... šest hodin? Její levné hodinky nepřežily, jak ji Tristan
po vystřelení z jeho ohrady přirazil k zemi. „Kdy vyjde slunce?“
„Brzo.“
Skončil se zavazováním bot a postavil se. „Většinu cesty nás bude chránit
vlhkost ve vzduchu. Dám ti vědět předem, než slunce projde skrz.“
Jenže
dá jí vědět předem deset minut předtím, než sluneční svit bodavě pronikne skrz
ten hustý štít vláhy chránící její kůži? Nebo deset vteřin?
Tristan,
nevšímající si jejího dilema, začal procházet kolem, pak se však zarazil a
naklonil hlavu blízko k ní. „Jen abys věděla, když mi dali ten čarodějnej odvar,
dostal jsem s ním do vínku pár super triků. Jestli tě budu chtít zabít, můžu to
udělat tady venku stejně snadno, jako v té kleci, a s malou námahou.“
Sotva
domluvil, vyrazil.
Jestli
to, co řekl, byla pravda, bude ve větším bezpečí, pokud zůstane při něm.
Jestli to byla pravda.
Evalle
s ním udržovala tempo, ale jen díky tomu, že se zvládala vyrovnat jeho dlouhým
krokům, a protože díky nachození spousty mil po Atlantě zůstala ve formě. I
když tu bylo kolem třiceti stupňů, nebylo to horší, než během horkého letního
dne doma. Jenže dokonce ani Georgie se nemohla vyrovnat vlhkosti v tomhle
deštném pralese.
Stále
čekala na slunce, očekávala, že se ta smrtící ohnivá koule bez varování náhle propálí
skrze mraky, jako po mlhavém ránu v Atlantě. Ale vzduch zůstal přesycený vlhkostí,
co se neustále mrholivě snášela k zemi. Mokré vlasy se jí nalepily na krk a
ramena. Gumičku, kterou je měla stažené do culíku, ztratila už dávno během toho
Tristanova akrobatického útěku.
Jestli
vážně zamýšlel pracovat s ní, měl by být ochotný se podělit o nějaké informace.
„Kde jsi vyrůstal?“
„Všude
možně.“
„No
tak, Tristane.“
Zastavil
se u padlého stromu, dřepl si, aby nadzvedl jeden konec, pak odstrčil ten
třicet centimetrů tlustý kmen z cesty.
Všimla
si, že nepoužil kinetiku. Co přesně s ním ta čarodějná šťáva udělala?
Když
se zase rozešel, odpověděl: „Žil jsem v pěti různých dětských domovech.“
Do
pytle. „Takže taky nevíš, kdo jsou tvoji rodiče?“
„To
jsem neřekl. Naposledy jsem žil poblíž Chattanoogy.“
„Kdo
jsou tvoji rodiče? Má některý z nich nadpřirozené síly?“
„Chceš
informace, ale co máš výměnou za ně?“
Už
nabídla, že si promluví s Tribunálem. Když byl Tristan na svobodě, měla toho ke
smlouvání ještě méně, než předtím. „Ty víš co.“
„Potom
jsme s tímhle rozhovorem skončili, dokud nebudu s určitostí vědět, že z toho
pro mě něco plyne.“
Až
na občasné zastávky, kdy se napila z kokosu, nebo snědla ovoce, se jen potichu
plahočila skrze vegetaci tak hustou, že se při prodírání skrz ni cítila, jako
by zápasila s gorilou. Teď se prodírala skrze zablácenou cestu protínající
úbočí hory.
Něco
ji kouslo.
Zase.
Už
asi tak postý.
Měla
za sebou trénink přežití, ale město by brala všema deseti. Dokonce i
s hustým provozem v Atlantě. Brala by vůni počínající noci syčící na
ještě horkém chodníku rozpáleném po letním dni. Civilizace.
Po
pěti hodinách—nebo už jich bylo šest?—kdy se cítila jako zdroj jídla pro každou
pijavici menší, než nehet na jejím malíčku, začala s láskou vzpomínat na noci
strávené stopováním nadpřirozených predátorů...
Amulet
kolem jejího krku se zahřál.
Chloupky
se jí zježily zvláštním povědomím něčeho v blízkosti a pocitem, že jí uniklo
něco důležitého.
Ve
městě zůstávala neustále ve střehu.
Jenže
tady byla nedbalá, protože usoudila, že Tristan to tu stejně zná lépe, než ona,
když si odtud minulý týden vyrazil s Kujoo na pěší tůru.
I
tak měla dávat větší pozor, protože ji teď něco sledovalo s vražednými úmysly.
Údery
srdce se zrychlily s přívalem adrenalinu pobízejícím k útoku nebo útěku,
který se rozšířil jejími údy při náznaku možné bitvy. Kdyby na Tristana
promluvila nahlas, upozornilo by to nepřítele, ale dokázala by k němu dosáhnout
telepaticky?
Tristane, slyšíš mě? Čekala na nějaké
znamení, jenže on dál šel před ní a ani se nezastavil. Zkusila to znovu. Něco, nebo někdo nás sleduje. Je to
nebezpečný. Nechci ublížit zvířeti, ale odmítám být něčí večeře.
Slyším to, ozval se konečně. Zůstaň nablízku.
Zhodnotila
okolí. Poslední půlhodinu postupně sestupovali, a půda už byla spíše zvlněná,
než svažující se. Kvůli změti popínavých rostlin a silných větví musel Tristan
čas od času silou pročistit cestu, ale prošli pár mýtin, jako byla třeba ta
s jezerem a vodopádem asi devadesát metrů zpátky... doteď.
Stezka
se zúžila a po stranách ji obklopoval hustý podrost.
Posoudila
potenciál útoku. Terénu přímo před a za nimi přisoudila devítku na stupnici od
jedné do deseti.
V
džungli to ještě před chvílí žilo a byla plná zvuků.
Teď
všechno ztichlo.
Praskla
větvička, pak zašustily listy.
To
nebylo náhodou. Cokoliv ji pronásledovalo, bylo tomu lhostejné, že slyšela, jak
se blíží. Zachytila záchvěv síly vyřazující ze stromů za ní a nalevo od ní. Několik
původců.
Rozhodně
predátoři, ale ne z lidského světa.
Tristan
se zastavil a sklonil se, aby si znovu zavázal svou turistickou botu.
Cítil
něco?
Když
se postavil, otočil se k ní, ostražitý záblesk v očích.
Démoni, zašeptal skrze její mysl. Přitahuje je naše síla. Propoj se se mnou,
jestli chceš žít.
Propojení
vyžadovalo naprostou důvěru. Navíc neměla ponětí, co by se mohlo stát, když se spojí
dva Alteranti.
Evalle? Jsi se mnou, nebo ne?
Děkuji moc za překlad.Petra
OdpovědětVymazatDíky za překlad :)
OdpovědětVymazatĎakujeeem :D
OdpovědětVymazatDakujem.
OdpovědětVymazatDíky moc za překlad a korekci další kapitolky !!!
OdpovědětVymazatDakujem za ďalšiu kapitolu:)
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad. Katka
OdpovědětVymazatSrdečná vďaka za preklad... :-);-)
OdpovědětVymazatKdy bude další díl?? :-) a děkuji za překlady Sherri jsou super :-)
OdpovědětVymazat