pondělí 7. března 2016

Dračí prokletí - Kapitola 9


Když se jasně zablesklo, Seraphina se otočila a očekávala, že uvidí Maxise. Když spatřila své děti, byl to šok...
Zaplavily ji úleva a láska. Oči se jí naplnily slzami. Vděčně vykřikla, rozběhla se k nim a popadla je do nejpevnějšího objetí, jakého byla schopná, i když Hadyn okamžitě začal vykřikovat, že mu ubližuje. Třásla se tolik, že se bála, že se pod ní podlomí nohy.
Byla si jistá, že kdyby si ji Hadyn netiskl k hrudi, zhroutila by se mu k nohám. Ani jeho umolousaný vzhled a fakt, že oba potřebovali koupel a čisté šaty nic neměnil na tom, že byli tou nejkrásnější věcí, jakou kdy v životě viděla.

„To je v pořádku, mami,“ vydechl, když jí položil bradu na vrcholek hlavy. Stejně jako jeho otec, i on ji převyšoval. „Jsme v pořádku. Je to dobré.“
Ona by to tak neformulovala. Její ubohé děti byly pokryté krví a modřinami. Jejich prosté šaty byly potrhané a špinavé. Toužila dostat srdce a hlavy těch, kteří se jich opovážili dotknout. Jak se jen mohli opovážit položit ruce na její děti!
Roztřeseně se odtáhla, aby si prohlédla Edenu. Stejně jako u jejího bratra, i její tunika a kalhoty byly roztrhané a pokryté špínou a krví. Seraphina cítila, jak jí z tváří vyprchala krev, když se jí zmocnilo nepříjemné pomyšlení.
Edena byla ve věku poprvé se pářící dračice...
Zabiju je. Zabiju je všechny holýma rukama a vystavím si jejich hlavy na zdi... Útočiště, Neútočiště.
Milosrdenství ať jde k čertu.
„Hadyn je ode mě držel dál,“ ujistila ji Edena rychle, jako by dokázala číst matce myšlenky a znala tak zdroj Seraphinina vzrůstajícího hněvu.
„Stěží.“ Zavrávoral a tvrdě se zhroutil na podlahu do sedu se zkříženýma nohama.
Projel si rukou své krátké kaštanové vlasy, unaveně si povzdechl, a pak sebou trhl, když se klouby dotkl pohmožděné tváře. Vzhlížel k ní s roztomilým zamračením, které vypadalo jako to, které Max používal, když žil s ní a ona jej zmátla svými podivnými ‚amazonskými‘ způsoby. „Kde to jsme?“
Seraphina na jeho chraplavou otázku neodpověděla, když překračovala jeho nohy, rozhlížela se a čekala, až se k nim připojí i Max. Teď už by tu měl být.
Jak daleko za nimi může být? Co mu trvá tak dlouho?
Jelikož se bála, že by jí něco mohlo její děti znovu sebrat, chytila Edenu za ruku. „Kde je váš otec?“
„Věděla jsem, že to byl on!“ Edena bratra udeřila. Ten se zašklebil a o kousek se od ní odsunul, aby ho znovu nemohla praštit do ramene. „Řekl ti to!“
„Ne, to neudělal.“
Edena ignorovala jeho hněv a smutně se setkala se Seraphininým pohledem. „Zaútočili na něj a on nás poslal sem, zatímco s nimi bojoval. Nemyslím si, že nás byl schopen následovat.“
Blaise zaklel.
Až nyní si její děti uvědomily, že jsou s nimi v místnosti další osoby. Edena se stáhla, zatímco Hadyn vyskočil na nohy a postavil se mezi ně a jeho strýce.
Seraphina se nad jeho sladce ochranitelským gestem, které bylo tolik podobné tomu, co by udělal Max, usmála. Po pravdě řečeno, ten ubohý chlapec by toho právě teď ve svém zbídačeném stavu moc nezmohl. Možná by tak mohl upadnout a svalit se jim do cesty. Ale Bůh ho za jeho snahu jistě miluje.
Pustila Edenu, lehce objala Hadyna kolem pasu a odstrčila jeho obrovské dospívající tělo stranou.
Pohladila ho po zádech a pyšně se na něj usmála, aby mu naznačila, jak moc oceňuje jeho sladkou ohleduplnost. „Edeno, Hadyne... seznamte se se svými strýci. Blaisem a Illarionem.“
„Ahoj.“ Blaise kývl směrem ke zdi.
Hadyn, zmatený tím gestem, se na ni a Edenu zamračil.
Illarion je všechny ignoroval. Do prdele se zdvořilostmi. Musíme dostat zpátky Maxe. Kde je?
Hadynovo zamračení se změnilo v šokovaný výraz. „Ještě někdo si myslí, že je zvláštní, že jeden strýc nevidí a druhý nemluví? Existuje pro to nějaký důvod?“
Blaise ho zasáhl elektrickou ranou, která ho přiměla vyjeknout. „Opatrně, mrně. Nepotřebuju v téhle podobě vidět, abych ti připálil prdel. A co se týče Illarionova hlasu... debilní lidé mu vyřízli hlasivky, ve snaze mu zabránit chrlit oheň, když byl dítě. Buď rád, že ses jim nedostal do rukou.“
Okamžitě sklonil hlavu. „Promiňte. Nechtěl jsem ani jednoho z vás urazit. Jsem necitlivý idiot, který ne vždy kontroluje mozkem to, co vypouští jeho pusa, zvlášť když jsem zraněný. Jestli vám to pomůže, tak se mě v posledních dvaceti čtyřech hodinách pokusili sníst tři démoni, namlátila mi desítka zatracených Arkádů, a moje sestra mi svým křikem málem rozervala ušní bubínky. Jsem si dost jistý, že jsem někde v tom všem přišel o nějaký ten testosteron. Rozhodně jsem přišel o zasraný kus hrdosti a důstojnosti.“
„Hadyne! Dávej si pozor na pusu!“
„Promiň, mami.“
Seraphina zavrtěla hlavou, přešla ke zdi poblíž dveří a sundala z držáku, který k ní byl připevněný, Maxisův bitevní meč. Když vyrazila pryč, Illarion ji chytil. Co to děláš?
„Ty a Blaise dohlédněte na děti. Já jdu pro Maxise.“
„To rozhodně není dobrý nápad.“
Seraphina se ohlédla přes rameno a uviděla v otevřených dveřích stát Fanga. „Promiň?“
Ustoupil stranou a odhalil tak vysokého, tmavovlasého arkádského Sentinela, který stál za ním. Jenže to nebyl jeho bratr Vane. Byl to další Drakos.
Nikdy dřív se s ním nesetkala. Měl na sobě středověkou kroužkovou košili a žlutou svrchní suknici. Vlasy měl stažené do ohonu a vznášela se kolem něj aura královské vytříbenosti divokého, arogantního válečníka. Zatímco ostatní Sentinelové své obličejové znaky skrývali svou magií, ty jeho byly více než patrné.
Fang je představil. „Seraphino Drago, seznam se se Sebastianem Kattalakisem, Arkádským princem.“
Spadla jí brada, když si uvědomila, že je to jeden z královských princů. Přímý potomek Lycaona, Arkádského krále, který založil jejich rasu.
Ale než se mu mohla poklonit, Illarion si pohrdavě odfrkl. A co kurva jako, Fangu? Ty jsi taky Kattalakis.
Sebastian nad tím hrubým nezájmem nadzdvihl arogantní obočí. „Ano, ale můj dědeček byl králův syn. Původní Apollitský dědic, který se narodil jeho královně Mysene.“
No tak to potom tralalala, pane Úžasňáku. No nejsi ty zvláštní? Chceš, abych ti k tomu titulu přidal ještě hrdinský tvrďák?
Blaise předstíral záchvat kašle. „Promiňte. Zdálo se mi, že slyším Kerrigana. Neměl bych odejít dřív, než začnou létat věci, které by mě mohli zabít?“
Ne, to já odcházím. Můj bratr mě potřebuje a navíc něco právě zkazilo zdejší vzduch.
„Počkej!“ nařídil Sebastian tónem, který Illarionovy pohledné rysy zkroutil do kyselého výrazu. Výrazu, který Sebastionovi sliboval nepříjemnou bolest.
Nebo schvácení plameny.
„Přišel jsem sem varovat Fanga. Před pár minutami jsem obdržel předvolání od mého bratrance, abych se zúčastnil mučení Dračího prokletí, které zajal.“
Seraphina při jeho slovech zalapala po dechu.
Proč jsi přišel sem?
Sebastian nad Illarionovou agresivní otázkou pokrčil rameny. „Myslel jsem, že možná budete chtít prohodit pár slov se Savitarem a zastavit to. Fang má jako limani schopnost jej kontaktovat. Já ne. A jelikož jsem i já sám podstoupil mučení, nehodlám ho trpět na jiných. Nikdy. Celou tuhle věc shledávám nechutnou a nehodnou obou našich druhů.“
Seraphina nemohla souhlasit víc.
Illarion na ně na střídačku zíral. Co to vy lidi děláte? Vyvěšujete inzeráty? Max zůstával skrytý a v bezpečí po tisíce let. Probodl ji nepřátelským pohledem. Na pět minut se mu vrátíš do života a on se mu znovu začne rozpadat. Každý teď ví, kým je a všichni na něj útočí. Proč mu musíš zničit život pokaždé, když se k němu přiblížíš?
„To není fér!“
Ne, to není! Nikdy ti nic neudělal, až na to, že se tě snažil chránit. Přál bych si, abys mu udělala laskavost a klidila se mu ze života dřív, než ho zabiješ.
Blaise zalapal po dechu. „Illarione...“
Neobtěžuj se, bratře. To, co říkám, je pravda. Všichni si to myslíme. Já jsem to jen řekl nahlas. Je mi špatně z toho, jak se musím dívat, jak kvůli ní můj bratr krvácí.
Seraphina udělala krok směrem k němu, majíc v úmyslu ho těmi slovy nakrmit. Než to ale mohla udělat, z opačné strany závěsu se ozvalo hlasité bouchnutí.
Všichni ztuhli.
Pak se jako jeden muž obrátili k tomu nečekanému vyrušení. Zpoza závěsu se ozval podrážděný povzdech. Pak se v látce ukázala malá škvíra, kterou se mezi ně přikutálel jakýsi objekt. Přeletěl přes pokoj a přistál na podlaze s dalším mokrým, hlasitým bouchnutím poté, co se chvíli koulel sem a tam.
Edena vykřikla a přesunula se blíž k bratrovi, když se ta věc zastavila kousek od ní. Ukázalo se, že je to lidská hlava.
O chvíli později vystrčil zpoza závěsu hlavu obrovský, trnitý drak a nabídl jim křivý úsměv. „Promiň, lásko. Nedošlo mi, že jste tady.“
Seraphina při pohledu na Maxise, který tam ležel, jako by se nic neobvyklého nestalo, zalapala po dechu.
Vyklenul jedno dračí obočí na Sebastiana. „Doufám, že to nebyl tvůj přítel. A jestli ano, do prdele s ním. Byl to kretén. Nemá někdo extra velkou dentální nit? Uvízl mi mezi zuby kus arkádského drakobijce. Vážně odporná chuť. A Illarione, mýlil ses. Nechutnají jako kuřata. Spíš jako tři dny starý shnilý zadek.“
Blaise a Fang propukli v smích. Sebastian vypadal uraženě. Hadyn a Edena jen zírali.
„Kdybych tohle řekl, dostal bych navěky domácí vězení,“ zamumlal Hadyn směrem ke svojí sestře.
„Ano, to ano. A na to nezapomínej.“ Seraphina zavrtěla hlavou a přešla k Maxovi, aby ho mohla zkontrolovat a ujistit se, že je v pořádku.
Že jeho náhlé zjevení není jen její halucinace.
Max se ani nepohnul, když sledoval, jak se k němu jeho dračí družka pomalu přibližuje. Čekal, že ho začne okamžitě odsuzovat za to, že zabil jednoho z jejích lidí.
Ale upřímně? Byl příliš unavený a trpěl příliš velkou bolestí, než aby se o to staral. Jen ať si ho nenávidí. Ten bastard si to zasloužil. Pokusili se ho nabodnout.
Příště by si měli přivést víc mužů. Vzít si větší kopí. A naložit se do nějaké sojové omáčky.
Kruci, na jaké nechutně odpudivé dietě to byli? Shnilé kočičí maso? Víno z mrtvol?
Místo odsouzení však poklekla u jeho tváře a popadla ho za čenich. Když se na něj s pláčem vrhla a přitiskla se k němu, nebyl si tak docela jistý tím, co má dělat ani co si má myslet. Bylo to tak nečekané, že si na několik úderů srdce byl stoprocentně jistý tím, že sní.
Nebo že je mrtvý.
„Sero?“ oslovil ji se sevřenými čelistmi. Držela ho tak, že nemohl otevřít ústa, aniž by jí ublížil.
Pořád se nehýbala. Tiskla ho v železném sevření, zatímco mu po šupinách stékaly její horké slzy. Jelikož měl strach a byl nadrženější, než by mělo být vzhledem k jeho bolesti možné, přinutil se vrátit do lidského těla, aby ji mohl držet a neriskovat přitom, že ji zraní. Ujistil se, že si přivolal deku a džínsy, aby nevyděsil své děti či bratry.
Odrhnul jí vlasy z vlhkých tváří. „Co se děje, Seramio?“ zeptal se a použil přitom něžňůstku, kterou pro ni kdysi dávno vymyslel.
Byla tak rozrušená, že nemohla mluvit. Místo toho se postavila na nohy, ovinula se kolem něj a držela ho v pevném objetí s tváří přitisknutou k jeho srdci. Jednu paži měla kolem jeho krku a druhou za jeho paží. Ruce svírala za jeho zády tak pevně, že si nebyl jistý, jestli ho ještě vůbec kdy pustí.
Naprosto zmatený, hodil přes rameno pohledem po Illarionovi. Pomoc?
Poprvé na ni Illarion pohlédl s něčím jiným, než s nesmyslnou nenávistí. Kdyby to Max nevěděl lépe, myslel by si, že jeho bratr jeho dračí družku konečně schválil.
Jen ji drž, Maxi. Potřebuje se ujistit, že jsi vážně tady a v jednom kuse. Ženy to tak někdy dělávají.
Jelikož byl Illarion druhem lidské ženy, která jej milovala, věděl to lépe než on sám. Max si ale nebyl tak docela jistý tou ‚v jednom kuse‘ částí. Trpěl takovou bolestí, že se sotva mohl zhluboka nadechnout. Zůstávat v lidském těle bylo neskutečné peklo.
Nemluvě o...
„Fangu, nebude trvat dlouho, než mě tu Arkádi vysledují a budou po tobě chtít, abys jim mě vydal.“ Jelikož byl Dračím prokletím, zákony Útočiště se na něj nevztahovaly. Byl jedinou bytostí, které legálně mohli odmítnout poskytnout přístřeší. Bylo jen a pouze na majitelích, zda se do toho chtějí plést.
Jeho osobní zkušenost říkala, že po takovém druhu potíží nikdo netouží. A on by je rozhodně nevinil z toho, že nechtějí jít proti jinému patriu, aby jej ochránili. Zvlášť když nepatřil do rodiny.
I když zde žil už víc než dvě století, nemohl po Peltierových chtít, aby kvůli němu šli do války. Kvůli všemu tomu šílenství ‚Katagariáni versus Arkádi‘, toho ztratili už dost.
„Jestli pro mě ochráníte moji rodinu – jsou v tomhle všem nevinně – postarám se o to, abych je odvedl pryč od vašich dveří. Potřebuju jen minutku, abych popadl dech a vzal si pár věcí. Slibuji, že nepřivedu Útočiště do křížové palby mého problému.“
Fang pohrdavě zafuněl a strčil si ruce do zadních kapes. „Chlapče, neopovažuj se mě takhle urážet. Můžou políbit můj chlupatý vlčí zadek, který by mi Aimee stáhla zaživa z kůže, kdybych jim dovolil tě dostat. Rodiny se nevzdám.“ Odmlčel se. „No, můžou si vzít Furyho. Nijak zvlášť na něm nelpím. Stejně ho budou držet, jen dokud neotevře pusu, pak ke mně pošlou jeho zadek zpátky pomocí katapultu. V tomhle je něco jako mizerný bumerang.“
Max se zasmál jeho mrzutému tónu, jelikož věděl, že to byl jen bluf. Fang by pro svého bratra zabíjel. „Vážně se nechceš do těchhle problémů zaplést. Věř mi.“
Fang se rozhlédl po ostatních dracích v místnosti. „Byl jsi jedním z prvních bydlících, které sem Peltierovi vzali, když se sem přestěhovali. Když Eli a její smečka využili jejich čarodějnici, aby podpálila první bar, byl jsi to ty, kdo zachránil Aimee, Deva a Cherifa z ohně. Jen díky tobě se oheň nerozšířil do Peltierovic domu a neuvěznil tam ostatní, kteří tam spali, včetně Temných lovců, kteří museli zůstat kvůli dennímu světlu uvnitř. Znám ten příběh. Brácho, na tomhle místě není měnič, který by za tebe nebojoval. Fakt nevím, co se stalo, že to způsobilo to označení a je mi to vážně jedno... Ale znám tě. A jestli jsi ho zabil, zasloužil si to. Takže tu klidně zůstaň. Jestli jsou dost hloupí na to, aby zaútočili, vím tady v okolí o baru plném hladových Charontů, kteří budou s radostí přežvykovat dračí maso.“ Podíval se na hlavu na podlaze. „A na rozdíl od tebe jim bude jedno, jestli chutnají jako kuřata nebo ne.“ Pak se poškrábal na bradě. „Chápeš to, že jo? Protože to vážně nechci muset vysvětlovat.“
Sebastien si přejel rukou po čele a pomalu se nadechl. „Doufám, že víš, co děláš, vlku.“
Fang vyklenul obočí. „Už ses se mnou potkal? Samozřejmě že nemám ponětí, co dělám.“
Max ignoroval Fangův mrzutý komentář a vstal, aby se postavil Sebastianovi. „Jdi za svým Regisem a řekni mu, že vyzývám ty, kteří zajali má dráčata. Chtějí Dračí prokletí? Já chci jejich krky. Férový souboj. V aréně.“
„Ne!“ zalapala Seraphina po dechu.
„Ne?“ povytáhl na ni Max obočí.
„Já je chci zabít.“
Usmál se na ni. To byla jeho družka. Divoká až do konce. „Pozdě. Už jsem je vyzval.“
„Porodila jsem je. Měla bych mít tu čest je pomstít.“
„A kdyby tohle všechno snad dopadlo špatně, byl bych raději, kdyby přišli o rodiče, kterého neznají, než o toho, na kterém lpí.“
„Já bych raději nepřišla ani o jednoho,“ řekla Edena. „Bez urážky.“ 
Hadyn přikývl na souhlas.
„Souhlasím s dětmi,“ usmál se Blaise.
Sebastian ignoroval jejich komentáře a setkal se s Fangovým pohledem. „Jestli chceš, abych doručil výzvu, udělám to. Ale hlídejte si záda. Mám z tohohle všeho špatný pocit.“
Fang si povzdechl. „To budeme. Pozdravuj Channon.“
Sebastian na ně pokývl, než zmizel.
„Channon?“ zeptala se Seraphina.
„Jeho družka.“ Fang ukázal na krev na Maxově těle. „Potřebujete lidi, abych vás vzal ke Carsonovi?“
Max zavrtěl hlavou. „Jen si potřebuji odpočinout.“ Podíval se na Hadyna. „A co ty, chlapče?“
Hadyn koukl na svou matku a kousl se do rtu. „Jsi dobrá, mami?“
„Jak to myslíš?“
„Ohledně našeho otce?“
Zamračila se, jelikož si pořád nebyla jistá, o čem to mluví.
Edena postoupila kupředu a útěšně mu položila ruku na rameno. „Řekni jí to, Hadyne. Je čas.“
Přikývl a klesl na všechny čtyři, zatímco Edena ustoupila, aby mu poskytla víc prostoru. O vteřinu později se Hadyn proměnil do své dračí podoby, která byla téměř k nerozeznání od Maxisovy.
S hlubokým, úlevným zasténáním se převalil na záda a vyplázl jazyk, takže mu visel z úst. „Díky bohům. Tohle jsem potřeboval.“ Hekal a sténal utrpením. „Ach jo, zůstat člověkem bylo tak těžké!“ Jeho ocas sebou cukal jako ocas šťastného štěněte.
Seraphina si nebyla jistá, co si o něm či o jeho komentáři myslet. „Hadyne?“
Edena se vysmála jeho mukám a přistoupila blíž, aby ho mohla praštit do břicha. „Bude v pohodě, mami. Je to jen velké děcko.“
„Děcko, no do prdele. Tohle vážně bolí!“
„Hadyne!“
„Promiň, mami. Bylo to drsné!“ Poklepal si jedním drápem na čenich.
Ohromená Seraphina se v tomhle všem snažila najít nějaký smysl. „Chceš mi říct, že jsi Katagarián?“
Celá místnost znehybněla a ztichla. Jako by všichni čekali se zatajeným dechem na jeho odpověď a její reakci na ni.
„Ano,“ vyjekl.
Seraphina sebou při lehkém zaváhání synova hlasu trhla. „Och, Hadyne.“ V očích měla slzy, když k němu přešla blíž a přitulila se k jeho čenichu stejně, jako to předtím udělala Maxisovi. „Drahoušku! Jak sis byť jen na vteřinu mohl myslet, že bych tě kvůli tomuhle přestala milovat?“
„Och, já nevím. Možná proto, že jsi drakobijka, která nosí boty vyrobené z kůží draků, které jsi zabila?“
„Jaký otec, takový syn.“ Natáhla ruku směrem k Maxisovi, zatímco syna hladila po šupinaté tváři. „Je mi jedno jakou máš podobu, chlapče. Pořád jsi to dítě, které jsem nosila uvnitř sebe. Andílek, kterého jsem kojila a ochraňovala. Jak by sis mohl třeba jen na vteřinu myslet, že bych tě kdy mohla nenávidět za něco, co není tvoje vina?“
Edena ho praštila do břicha. „Říkala jsem ti to.“
Hadyn ji šťouchl ocasem.
„Mami!“
„Hadyne, přestaň bít svou sestru ocasem.“
„Začala si.“
Seraphina se otočila k Maxisovi. „Mohl bys něco udělat?“
„Jako co?“
„Promluvit si s nimi? Co jsi dělal, když spolu tvoji bratři bojovali?“
Pokrčil rameny. „Nechal jsem je. Obvykle přestali, když začali hodně krvácet.“
Hadyn se rozesmál. Edena vypadala vyděšeně.
Max se se smíchem protáhl kolem Sery, aby se konečně mohl podívat na svoje děti. Bylo divné být s cizinci, kteří byli jeho. Přesto je nějaká jeho část znala. Cítila je.
„Můžu tě obejmout?“ zeptala se Edena.
Než se na něj vrhla, zaleskly se jí v očích slzy. Hadyn se vrátil do lidské podoby, aby se mohl přitisknout k Maxovým zádům a uvěznit jej tak mezi nimi.
Seraphina se nemohla nadechnout, zatímco je pozorovala. V tu chvíli sama sebe vážně nenáviděla kvůli tomu, co udělala. Oči jí zastřely slzy, když sledovala svoje děti s otcem, který pro ně nikdy neměl být cizincem.
Jako by Maxis vycítil její smutek, natáhl k ní ruku a přitáhl ji do jejich objetí. Popadla ho za ruku a nechala se od nich vtáhnout do jejich náručí.
Nakonec Hadyn začal protestovat kvůli svým bolavým žebrům.  Ustoupil a vrátil se do dračí podoby.
Maxis se usmál nejdřív na Edenu, a pak na Hadyna, než se otočil k Blaisovi. „Můžu tě požádat o laskavost?“
„Samozřejmě.“
„Gallu, ani ty dvě smečky, které po mě jsou, se nezastaví. Tohle je staletí stará krevní msta. Potřebuju dostat svoje děti někam, kde na ně nedosáhnou.“
„Chceš po mně, abych je vzal do Avalonu?“
„Prosím. Je to jediné místo, o kterém vím, že je mimo jejich dosah.“
Hadyn a Edena okamžitě začali protestovat.
Seraphina se chtěla hádat také, ale věděla, že Maxis má pravdu. Byl to jediný způsob, jak je ochránit. Kvůli jejím činům už byli potrestáni bohy. Nechtěla je znovu vidět v palebné linii. „Má pravdu. Je to jen na pár dní. Slibuji. Jděte se svým strýcem, brzy za vámi přijdeme.“
Když Blaise zamířil pryč, Max ho zastavil. „Řekni Merlinovi, aby si nedělal starosti. Nezapomněl jsem na svoji přísahu, ani na své povinnosti. Kdybych měl padnout, opatrovnictví přejde na Falcyna a pak na tebe.“
Povytáhl obočí. „Ne na Hadyna?“
Max zavrtěl hlavou. „Tohle bych mu nikdy neudělal. Kletba je příliš silná.“
„Ale nám ji svěříš. Díky, brácho.“
Max se zasmál. „Vracím vám tím všechny ty pekelné roky, které jste mi připravili.“
Blaise vystřízlivěl. „Řeknu jí to. Buďte opatrní.“
„Vy také.“ Políbil Edenu na tvář a naposledy objal Hadyna.
Seraphině trvalo dlouho, než se rozloučila. Až na dobu, kdy jí je sebrala Nala, nikdy nebyli od sebe. „Brzy si pro vás přijdu. Moc vás oba miluji.“
„Miluji tě.“ Edena ji políbila na tvář.
Hadyn ji objal a políbil. „Miluji tě, mami.“
„Miluji tě. Chraň svou sestru.“
„Budu.“ A pak byli pryč.
Seraphina, která zůstala sama s Maxisem a Illarionem, se cítila podivně prázdná. Byla matkou tak dlouho, že už zapomněla, jaké to je, být jen sama se sebou.  Nemuset se ohlížet přes rameno, aby se ujistila, že s ní její děti drží krok a nezůstávají pozadu.
A teď...
„Musíme se připravit na válku.“
Maxis přikývl.
Illarion přešel k hlavě, která ležela na podlaze. Postarám se o to. Zabalil ji do trička. Smutně se podíval Maxisovi do očí. Omlouvám se, že jsem tě do tohohle zatáhnul. Pak se podíval na Seraphinu. A omlouvám se, že jsem na tebe byl tak hnusný celou dobu, co jsi tu byla. Ve skutečnosti nejsi tím, kdo s mým bratrem vyjebal a zničil mu život, má paní. To já. A přísahám vám oběma, že si nechám svou nenávist pro sebe. Prosím odpusť mi.


22 komentářů:

  1. Z celého srdce děkuji za další skvělou kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za ďalšiu super kapitolu

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem velmi pekne za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuju moc za další kapitolu. Občas mi sice jde hlava kolem a musím se zastavit a přemýšlět, ale miluju to.

    OdpovědětVymazat
  6. Veľmi pekne ďakujem za ďalšiu kapitolu

    OdpovědětVymazat
  7. děkuji moc za další kapitolu. Alča

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky !!!

    OdpovědětVymazat
  9. Strašne moc ďakujem za pokračovanie, už som sa tešila. Skvelý preklad a korekcia, mimochodom. :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Super. Skvele. Milujem tieto preklady VV Dakujem.

    OdpovědětVymazat
  12. Úžasné!! velké díky a moc se těším, jak to bude pokračovat

    OdpovědětVymazat
  13. Díky za další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  14. ďakujem za preklad ďalšej kapitoly

    OdpovědětVymazat
  15. Dakujem za dalsiu uzasnu kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  16. Vďaka za skvelé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat