pondělí 7. července 2014

Styxx - 24. květen 9531 př. n. l.




Bylo krátce po půlnoci a Styxx jako obvykle nemohl spát. Když byl chlapec, nenechávaly ho spočinout hlasy v jeho hlavě. Teď to bylo svědomí a nedávné vzpomínky, které ho brutálně týraly. Nenáviděl to všechno, co ho válka nutila dělat pro to, aby ochránil své muže a svůj lid.
Všechno.

Složil svou bolavou hlavu do dlaní a přál si, aby byl s Bethany. Pomyšlení na její sladký dotek a vůni přivolalo na jeho rty vzácný úsměv, zatímco přemýšlel, jak se jí asi daří. Jestli našla dopis, který nechal poslat na jejich místo. A jestli je ve svých snech dnes v noci v náruči Morfea.
„Výsosti?“
Otevřel oči a uviděl Galena, který právě vstupoval do jeho stanu. „Ano?“
„Právě jsem dostal zprávu, že jsou Thrákové právě teď naštvaní, ale poslušní.“
Styxx si ztěžka povzdechl. „Řekni mi pravdu. Co je žere nejvíc, mistře Galene? To, že nemůžou znásilnit každou ženu, na kterou narazí, nebo to, že jim ty rozkazy dalo dítě?“
Galen si odfrkl. „Nevidím v našich ostřílených řadách žádné dítě.“
Styxx mu svým kylixem sarkasticky zasalutoval. „Oba dva víme, že nemám právo vést muže do bitvy. Thrákové měli dnes pravdu. Nemám na to dost zkušeností.“
Galen se zašklebil, posadil se na židli vedle Styxxe a znovu si vzal víno, které předtím pil. „Žádný jiný velitel by nás nedostal takhle daleko s tak malými ztrátami, jaké jsme utrpěli. Podívej se na svou minulost, můj pane. Jmenuj mi jediného muže, který se dostal na atlantskou půdu s útočící armádou jiné země?“ Galen se odmlčel. „Je jen jeden. Styxx z rodu Ariclů. Princ z Didymosu.“
Možná, ale on už byl unavený z krve a dělalo se mu špatně při pohledu na staré a mladé muže rozervané na kusy. A kvůli čemu? Moci? Penězům? Slávě?
K čemu to je, když to jediné, co potřebujete, je jeden obolos, kterým zaplatíte Cháronovi za převoz do podsvětí?
Každé rozhodnutí, které učinil, dobré i špatné, skončilo něčí smrtí. Skonem někoho, kdo volal svou matku, ženu, nebo některého z bohů... pálením něčích domovů a majetku, dokud nezůstane nic víc než popel. Celý život vzpomínek a úspor, kterými to bylo vybudováno a jen pár krátkých minut války ke zničení.
Styxx si přejel dlaní přes oči a pokoušel se tak vymazat obrazy, které mu nedovolily spočinout v míru o nic víc než hlasy v jeho hlavě. Dal by cokoliv za pár minut s Bethany, která by mohla svými polibky odstranit jeho noční můry a poskytnout mu něco krásného, na co by se mohl dívat.
Něco krásného, co by mohl objímat.
Galen se naklonil kupředu. „Co tvůj bok, můj pane?“
„Je na tom stejně jako hlava. Pulzuje.“
Pohled starého muže padl na Styxxovu ruku držící pohár. „Pořád nenosíš pečetní prsten?“
Styxx pohlédl na svůj prázdný prst a pokrčil rameny. „Proč bych měl? Pokud padnu, nebudu stát za výkupné. Proč bych měl jít domů, když ostatní vojáci bojující pod mou zástavou, padají meči a botami našich nepřátel? Lepší bude připojit se k nim ve smrti nebo otroctví, než žít v míru s vědomím, že jsem selhal při jejich ochraně.“ Nalil si další víno a pak podal džbán Galenovi, který ale další odmítl.
Styxx si povzdechl, zatímco v prstech otáčel Galenovou flétnou, na kterou staroch dříve hrával. „Pověz mi, Galene, jak v noci spíš? Neviděl jsem nic ve srovnání s bitvami, o kterých vím, že jsi je vybojoval a vedl. Prosím, řekni mi, jak mám ukonejšit svoje svědomí?“
Starý muž ztěžka vydechl. „Je to těžké, můj pane. Nebudu lhát. A já jsem opustil tuhle cestu příliš pozdě.“
„Jak to?“
Galen se natáhl po misce s olivami na Styxxově stole a nabral si jich plnou dlaň. „Můj otec byl prostý farmář s malou farmou. Nenáviděl jsem práci tam způsobem, jaký si ani nedokážeš představit. Každý den jsem přísahal, že se dostanu pryč od prasečích sraček a pluhu bez ohledu na to, co budu muset udělat, nebo koho budu muset zabít. A pak, jednoho dne, jsem uviděl armádu, která pochodovala přes naše pole. Slunce se odráželo od jejich zbroje a oni vypadali jako hrdí bohové. Než jsem se stihl zastavit, rozběhl jsem se k nim a připojil se k jejich řadám. Ale nic, dokonce ani naše podzimní porážky nebo řezník, mě nepřipravili na skutečnou hrůzu a chladnou brutalitu vojenského života.“
Polkl. „Přesto to pro mě bylo pořád lepší než ta malá farma, kterou jsem opovrhoval. Dlouhou dobu mě rozptylovaly sláva, věhlas, a zvláště také bohatství a ženy. A pak, jednoho dne, když moje armáda přecházela před další pole, jsem uviděl tu nejkrásnější ženu, jakou kdy bohové stvořili. Její podmanivý úsměv mě oslnil víc než brnění, které jsem viděl, když jsem byl chlapec. Proto jsem se zastavil, přímo tehdy a tam, abych si s ní promluvil.“
Galen se zarazil, aby si vychutnal vzpomínku na svou ženu. „Dala mi dva skvělé syny a dvě překrásné dcery. A zatímco já jsem válčil, ona pohřbila naši nejmladší dceru, kterou skolila horečka, a našeho syna, který spadl ze stromu a zlomil si vaz. Pořád se nenávidím za to, že jsem ji nechal samotnou, aby se s tím v době mé nepřítomnosti sama vyrovnala.“ V jeho starých šedých očích se zaleskly neprolité slzy. „Můj starší syn mě následoval do války a já byl tak pyšný.“ Jeho hlas praskal vahou jeho otcovské lásky. „Můj Philip byl lvem bitevního pole. Vysoký, silný, uctivý a oslavovaný. Podíval jsem se na něj a děkoval bohům za jejich laskavost, s jakou mi dali tak úžasné dítě. Kdo jsem byl, že jsem si to zasloužil vzhledem k tomu, kolik synů jsem vzal jejich otcům?“
Těžce polkl, otřel si oči a odkašlal si. „A pak přišel den, kterého se bojí všichni otcové. Viděl jsem ho, když jsem v bitvě uklouzl a spadl. Ležel jsem tam a myslel si, že je čas, aby Atropos přestřihla svými nůžkami nit mého života. Philip vykřikl a rozběhl se ke mně, aby mi zachránil život. A právě když ke mně dorazil, usekla mu hlavu jediná rána nepřátelské sekery.“ V očích mu zaplál hněv, když si otřel dlaní ústa. „Modlím se k bohům, mladý princi, abys nikdy nepoznal hrůzu probíhající tělem, když se snažíš najít části té jediné věci, na kterou si ve skutečnosti hrdý. Není horší noční můry, která mě pronásleduje, dokonce i když jsem vzhůru.“
Galen se s nepochopitelnou silou zhluboka nadechl a zklidnil svoje emoce. „Poté, co Philip zmizel v bitvě, ve které jsme neměli být, jsem zlomil svůj xiphos a přísahal, že už nikdy znovu neposlechnu Aresova volání. Skončil jsem s ním i s Athénou. Vrátil jsem se na farmu, kterou jsem jako kluk nenáviděl a strávil jsem se svou sladkou Thiou svá nejlepší léta. Sledoval jsem, jak naše poslední dítě vyrůstá v překrásnou ženu, a přál jsem si, abych své drahé Antigoně a jejím dětem mohl dát víc. Pak jednoho dne přišel k mým dveřím voják a řekl mi, že král chce, abych se stal válečným tutorem jeho spratka. Vysmál jsem se mu do tváře. Ale ne těm mocným mincím, které nabízel.“
Galen mu s úsměvem zasalutoval svým pohárem. „Jak jsem ho mohl poslat pryč? Navíc mi nabízel příležitost motat se kolem rozmazleného synka muže, který mi nařídil vydat se do zbytečné bitvy, která připravila mého syna o život.“
Styxx si odfrkl a napil se vína. „Chválím tě za tvoji šikovnost, mistře Tutore. Kdykoliv je zima, cítím některé z tvých skvělých lekcí na svých kostech, a zvláště na svém zápěstí.“
Galen ho přejel zlovolným pohledem. „Ve chvíli, kdy na tobě poprvé spočinul můj zrak, Výsosti, jsem tě vášnivě nenáviděl. Stál jsi tam, sahal jsi mi sotva k pasu, v zbroji dětské velikosti mnohem pěknější než byla jakákoliv, kterou jsem kdy nesl do bitvy v zájmu tvého otce, nebo kterou na sobě měl Philip ve chvíli, kdy padl ve službách krále, který se nestaral o to, jestli žije nebo je mrtvý. Hlavu jsi nesl vysoko s velitelkou arogancí, která mě urážela do hloubi duše. Chtěl jsem zabořit svou pěst do tvé krásné, rozmazlené tváře.“
„Pokud si vzpomínám, udělal jsi to. A pak jsi mě kopl do zadku a poslal mě tak mou rozmazlenou tváří napřed do hromady koňského hnoje.“
Galen se při té vzpomínce zasmál. „A ty jsi o tom nikomu neřekl ani slovo. Vstal jsi, vzal jsi svůj tréninkový meč a postavil ses mi, jako bys přistál na posteli z makových květů. A celou tu dobu z tebe odlétala hovna.“
„Hloupě jsem si myslel, že se mě máš rád a bál jsem se, co bys udělal, kdybys neměl.“
Galen zavrtěl hlavou. „Nemáš pravdu a víš to, chlapče. Ale chvíli mi trvalo, než jsem prohlédl svoji nenávist a uviděl, že to, co jsem mylně považoval za opovržlivou aroganci, byl vzdor, který ses snažil stavět proti všem, jež se rozhodli dívat se, jak hoříš a děláš to, co ostantí považují za správnou věc, i když tě to hodně stojí. Byl to kluk, který měl už tehdy srdce muže, který mě naučil respektovat korunu, jež jsem začal postupně nenávidět. Korunu, pro kterou jsem přísahal už nikdy nebojovat. Odpusť mi mou zradu, mladý princi, ale tvého otce pořád nenávidím a vždycky budu. Vůbec se nestará a nemyslí na ty, kteří za něj bojují. Ale ty... je a vždycky bude mi ctí stát s tebou proti nepříteli. V bitvě se nedržíš vzadu a nenařizuješ ostatním, aby pro tebe umírali. Vedeš nás, a já jsem tě viděl, znovu a znovu, jak se stavíš proti mnohem většímu a silnějšímu nepříteli, abys ochránil své muže. Viděl jsem tě odnášet zraněné vojáky, obyčejné i vznešené, do bezpečí bez ohledu na to tvoje, dokonce i dnes, když jsi ošklivě zraněný.“
„A já vidím tváře těch, které jsem nemohl zachránit. Tváře těch, kteří mi zírají do očí a umírají mojí rukou. Kdo jsem, abych se stal jejich katem?“
„Jsi Styxx z z rodu proslulých Ariclů, princ a dědic Didymosu. A jednoho dne budeš král. Kdo by lépe vládl království než muž, který si uvědomuje, že není bůh, a který zná skutečnou hodnotu oběti těch, kteří mu slouží a ochraňují jeho lid?“
„Necítím se jako princ, Galene.“ Cítil se jako unavená děvka.
„A to, Výsosti, z tebe dělá toho, kdo je hoden nasadit si otcovu korunu.“
Styxx se hořce zasmál. „Přál bych si vidět sám sebe tvýma očima.“ On viděl jen své vady a nedostatky.
Šokovalo ho, když se Galen naklonil dopředu, jejich tváře se dotkly a on si ho přitáhl do otcovského objetí. Pak ho Galen políbil na vršek hlavy a pustil ho. Položil svoje víno na Styxxův stůl a vzal si svou flétnu. „Měl by ses pokusit usnout, Výsosti. Ranní slunce přinese našim mečům další bitvu.“

A další strašidelné stíny, které ho budou pronásledovat a sužovat jeho svědomí...

13 komentářů:

  1. Dakujem za dalsiu kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji. :-) Nemůžu se dočkat další kapitoly.

    OdpovědětVymazat
  3. díky,m super kapitola

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem, strašne som zvedavá, kedy Bethany zistí, že Hector je Styxx :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za rychlé přidávání! :D

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. díky za překlad. moc se mi líbí

    OdpovědětVymazat
  10. Nájdu sa ľudia, ktorí ho majú skutočne radi... :)
    Ďakujem za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  11. Dakujem za preklad

    OdpovědětVymazat