pondělí 10. června 2013

Zrozen z ticha - Kapitola 23 1/2



O dva dny později se Zarya zarazila, když si razila cestu skrz ohořelé kusy čehosi, do spálené budovy. Historická a královská, byla vždy jednou z jejích oblíbených. Když byla mlá holčička, otec ji sem bral na oslavu narozenin.
Ach, jak moc milovala ten dort, který zde podávaly s polevou a čokoládovými zajíčky…
Dotkla se svého břicha a přemýšlela, jaké radostné vzpomínky bude ona moci předat svému dítěti. Prosím, ať jsou všechny dobré.
Nejvíc ze všeho doufala, že všechno půjde podle plánu, aby se mohla domů vrátit dřív, než si Darling uvědomí, že je pryč.
Během několika posledních let se tady scházela se Sorche. Bylo to tak proto, že to bylo blízko ústředny Resistance a blízko strojírenské firmy, kde Sorche pracovala. Proto to bylo logické místo.
Nyní, stejně jako většina lidí, které milovala, byla ta budova pryč. Nezbylo z ní nic víc, než matná vzpomínka…
Srdce jí bolelo, když stála nad pozůstatky svého oblíbeného stolu, ve kterém mohla sedět zády ke zdi a sledovat dveře. Seděla právě tady, na obvyklém křesle, když řekla Sorche o svém zasnoubení s Kerem.
Smějící se i brečící, Sorche ooochovala a aaachovala nad jejím prstenem, přičemž ji peskovala. „Zaslíbila ses muži, o kterém nevíš, kým doopravdy je, ani jak vypadá. Opravdu Zaryo… někdo tě musel upustit na hlavu, když jsi byla ještě dítě. A myslím, že více než jednou.“
Usmála se při té vzpomínce.
Do zorného pole jí vešly spálené pozůstatky obrazu, který visel na zdi. Byla na něm dcera majitele.
Prosím, řekněte mi, že odtud každý odešel živý.
Zarmoucená botelem kolem sebe, přejela pohledem až k obzoru, kde zářily další požáry v desítkách budov a domů. Díky Resistanci a gerentům, Taranyse – základna, která byla sídlem Resistance – byla systematicky roztrhána na kusy v ukázce síly mezi těmito dvěma frakcemi.
Když na to přišlo, Resistance se zdála odhodlaná zničit vše, co jí přijde do cesty. Lidi. Budovy. Nábytek. Hlodavce… Nezáleželo na tom, co. Pokud to budou mít v cestě, zapálí to. Bylo to, jako kdyby byli opilí ničením.
Ale věděla, že je v tom víc, než pouhý zmatek. Spíše než chránit lidi, což Resistance přísahala, že bude dělat, doufala Resistance v to, že vyláká Darlinga ven tak, aby ho mohli zavraždit, nebo že způsobí tolik rozruchu, že donutí gerenty nebo Ligu, aby ho zabili.
Mezitím, protože gerent nemohli použít speciální Caroneský kryt bez souhlasu Darlinga a sankce, povolali Občanskou Armádů do boje proti Resistanci. Tohle mělo za následek krvavé lázně na obou stranách, jak se Resistance a CA střetávaly po celém impériu.
Ačkoliv je Darling odsoudil k takovému jednání, nebyl oficiálně v čele CA. To byla pouze CDS. Mohl požádat své občany, aby složili zbraně a vrátili se domů, ale na konci dne zůstal jediný způsob, jak je přinutit zastavit se – přinutit je zastavit se tak, že svolá stráže a nechá jednoho po druhém z Občanské Armády zatknout. Něco, co nebyl připraven udělat… zatím.
A aby to nebylo dost zlé, CDS stále škemrala Ligu, aby zasáhla a potlačila povstání. Aby svrhnula Darlinga z trůnu a nasadila tam jednoho z jeho vzdálených bratranců. Nylan, Giran a ostatní členové slíbili Kyrovi, že pokud zde Liga deklaruje své stanné právo, přenechají jim moc a CDS bude jednat v souladu se všemi zákony a cíly Ligy.
Nechť jim bohové pomůžou, jestli Liga zakročí.
Ubohý Darling se snažil usmířit obě skupiny bez vměšování Ligy, ale ani gerenti, ani Resistance nespolupracovala. Jediným spojencem mu v současné době byli jeho pracovníci, kteří nebyli v pozici, kdy by mohli přesvědčit některou ze skupin, že Darling je vůdce, kterého stojí za to následovat.
V této chvíli bylo jen otázkou času, než Liga přijde a všechny zotročí. Ale Darling byl tím, komu bude nejvíce ublíženo. Jakmile vyvraždí celou Resistanci, Ligy další postup bude uvěznit Darlinga po zbytek jeho života.
Nebo ho popraví.
Jsem jediná šance, kterou má.
„Z?“
Nadskočila při zvuku známého hlasu, který se jí zařízl do myšlenek. Připravena k boji, se otočila, jen aby našla Tureho. „Ach, díky bohům. Vyděsils mě k smrti.“
Zkontroloval čas. „Není tohle ta chvíle, kdy jsi mi řekla, že se setkáme?“
Snažící se uklidnit své závodící srdce, položila si ruku na hruď. „To je. NA chvíli jsem se ztratila v myšlenkách.“
Byla tak ráda, že ho vidí, že otevřela náruč a pevně ho objala. „Tak ráda tě vidím, Ture. Tak moc se mi po tobě stýskalo! Děkuju, že jsi přišel. Dlužím ti za to jednu obrovskou, monstrózní laskavost.“
Stiskl ji. „Víš, že bych pro tebe udělal všechno na světě, panenko.“
Políbila ho na tvář a pak ustoupila, aby se ujistila, že na sobě má správnou uniformu. I když ho bohové milovali, byl to vyučený kuchař, který zrovna nedodržoval vojenské protokoly, nebo jakékoliv uniformi.
Vysoký něco málo přes šest stop, Ture měl krátké hnědé vlasy, které zvýrazňovaly červené odlesky. Jeho šedé oči byly živoucí a byly ostrým kontrastem jeho opálené pokožce. A jako vždy, byl neuvěřitelně nádherný.
Ačkoliv dnes nebyl bezvadně oblečený. Stojící límeček jeho bojového obleku měl obráceně, když na něj zamlaskala jazykem. „Vypadáš právě teď tak nepohodlně.“
Přejel rukou přes límeček, který ji rozčiloval. „No, asi jako ty v šatech a pěti centimetrových podpatcích.“ Ustoupil, předvádějíc své mužské vykračování. „Ale vypadám v tom báječně, že jo?“
Usmála se nad jeho hravostí. „Ano, to vypadáš, zlato.“
Poklepal si na prsa. „Musím říct, že jsem leda snil o tom, že z tohohle jednou dostanu muže. Ani jednou sem nezvažoval, že si jednoho nasadím.“ Zašklebil se na ni. „Nicméně, teď už zcela chápu chůzi, kterou mají všichni bojovníci.“
„Cože?“
Natáhl se a zatahal za nohavici. „Tenhle tuhý materiál se zařezává do temných míst, kam by neměl… jestli víš, co tím myslíš, a po našem rozhovoru o tangách před několika týdny věřím, že ano. Vážně hrůza. Nechápu, jak v tom někdo může vydržet a bojovat. Ale nakonec, to je pravděpodobně to, co je podněcuje. Nic na téhle nevýrazné uniformě není pohodlné. Taky bych chtěl bojovat, kdybych ji musel nosit. Pokud už pro žádný jiný důvod, tak jen abych z toho dostal svůj zadek.“ Ukázal na blaster po jeho boku. „A tenhle střílí jen světelné paprsky. Bál jsem se k sobě jen přiblížit skutečný. S mojím štěstím by mi odškvařil nohu. Nebo alespoň prst. Pravděpodobně právě ten, který potřebuji k rovnováze. Nebo ještě hůř, nějakou část anatomie, která by mě chyběla ještě víc.“
Zasmála se nad jeho rozpravou. Choval se způsobem, který jí částečně připomínal Annalise. Ale v jeho vypůjčené uniformě by nikdo nehádal, že je to gay. Ačkoliv, ne že by to někdy jindy mnoho lidí uhádlo. Bylo docela komické sledovat, jak se o něj snaží ženy v restauraci.
„Prostě vypadej jako tvé normální já a budeš v pohodě… a nesahej po té hračce.“
Ture přes masterovou hračku zapnul bezpečnostní popruh. „Pro tebe se budu snažit o to nejlepší. A teď mi řekni, co že to přesně jdeme udělat?“
„Něco nemožného.“
„Dobře.“ Nakrčil nos. „To už jsem chvíli nezkoušel. Určitě se mi bude hodit cvičení v marnosti. Jak ohleduplné, že na mě myslíš.“
Vypustila na něj pobavené heh. „Mimochodem, jestli tohle přežijeme, je tady někdo, koho ti musím představit.“
Ture povýšeně povytáhl jedno obočí. „Jestli je to tvůj chutňoučký, ale velmi sílený milenec, tak myslím, že si to nechám ujít. Nechci se zabývat tímto druhem dramatu. Velice děkuju.“
„Ne, zlatíčko. Bude se ti líbit, slibuju.“
Vyšel z něj zvuk hlubokého nesouhlasu.
Kousala se do rtu, když debatovala o svém zdravém rozumu… znovu. Posledních pár dní bylo trýznivých, když si neustále rozmýšlela, jestli by se měla pokusit kontaktovat své vojáky, kteří se zdáli zatvrzelí a snažili se ukončit jejich svět.
Mluv mi o šílenství… Jejich nový vůdce nemohl mít jasnou mysl. A rozhodně nezvažoval následky svých činů.
Nemůžeš utéct, Z. Děláš to pro Darlinga.
Na to nemohla zapomínat.
Prosím, ať to funguje. Neviděla jinou možnost, jak z toho ven.
Nadechla se, aby si dodala odvahu a vedla Tureho skrz trosky restaurace tři bloky dolů, až stáli před „tajným“ vstupem do kanceláří Resistance. Pro vnějšího pozorovatele se to jevilo jako advokátská kancelář. A skutečně tam byli právníci, kteří ji jim pronajali. Ale pokud jste šli k zadním výtahům a naťukali správný kód, vzali by vás hluboce do suterénu, kde pracovali.
Když vešli do budovy, netušila, jak daleko se dostanou, než je Resistance zastaví. Ale hodlala to zkusit.
Pro jednou však nenarazili na žádné zabezpečení. Jak podivné…
Nezastavila se, dokud se nedostali k výtahům. A Pak k jejímu kompletnímu šoku přijal panel její starý přístupový kód, i otisk prstu.
To nemůže být dobré…
Proč to nezměnili?
Nervózní, se náhle dotknula nového tricomu, který jí Darling dal, aby ji udržel v bezpečí ve chvíli, kdy se kolem nich rozpoutalo to peklo.
Jeho konečné znamení důvěry, čin, který jí dal vědět, že to myslel vážně ohledně toho, že už proti ní nebude znovu držet minulost.
Ture se naklonil a zašeptal jí do ucha. „Měla bys být schopna se dostat dovnitř?“
„Ne,“ zašeptala a snažila se nebýt příliš hrubá. Bylo smutné, že obyčejný občan věděl o protokolu víc, než aktuální vůdce Resistance. „Ten, kdo je Hectorem, je idiot.“
Vážně, a to zejména v případě, že si opravdu myslel, že je držena proti své vůli a mučena, měl přesunout jejich kanceláře. To by byly její první kroky poté, co byli napadeni Sentellou. A pak jí měl zablokovat veškeré kódy, nejen její přihlášení k síti.
Kdo by si kdy myslel, že bude vděčná za blbost?
Dveře se otevřely do chodby, která jí byla ještě známější, než její vlastní byt.
Divný pocit jí polechtal žaludek, když vyšla ven a rozhlédla se. Ta budova… tyto světle šedé zdi byly kdysi jejím domovem. Ve skutečnosti tady strávila posledních osm let. V noci i ve dne. Tohle byl její život.
Nikdy si nemyslela, že to tu opustí.
Ale jak tam tak stála, pronásledovali ji duchové minulosti. Slyšela hlasy svých mrtvých přátel. Viděla vzpomínky na Darlinga oblečeného v plné černé zbroji jako Kereho, jak jde po jejím boku, zatímco diskutují, jak nejlépe potrápit jeho strýce.
A jen na konci této chodby se poprvé milovali…
Bohové, jak jí chyběl.
Ale ta nejjasnější vzpomínka, která vystoupila, byla i tou nejtěžší. Vzpomínka na den, kdy byl Darling vlečen hangárem…
V této chvíli se tady cítila jako cizinec. Jako kdyby sem už nepatřila.
Už nebyla žena, která byla odhodlaná svrhnout rodinu Cruelsů. Ano, pořád chtěla chránit své lidi. Pořád chtěla svět zbavit těch, kteří využívali a ničili.
Ale teď znala lepší způsob, jak toho dosáhnout, a tím způsobem byl Darling jako jejich guvernér.
Ture jí položil ruku na rameno. „Jsi v pořádku?“
Ne tak docela. Ale nechtěla, aby to věděl. „Jo. Mám jen trochu obavy z toho, že jsme se dostali tak daleko a nikdo nás nepřivítal. Měli se na nás vrhnout ve chvíli, kdy jsme vstoupili.“ Sotva ta slova opustila její rty, zazněl výkřik následující červeně zabarveným výbuchem, který těsně minul její tvář.
„Stůjte!“
Okamžitě ztuhla a zvedla ruce, aby muž viděl, že není hrozbou. Ture ji napodobil.
„Dejte své zbraně na zem!“
Zarya se usmála, když konečně poznala ten rozzlobený vrčící hlas. „Ferine? Jsi to ty?“
Zaváhal, než odpověděl. „Zaryo?“
„Jo. To jsem já.“
Stále nevycházel ze svého úkrytu. „Co tady děláš? A kdo je to s tebou?“
„To je Ture. Můj přítel. A myslela jsem si, že mě chcete zpátky. Mýlila jsem se?“
„Nemůžeš jí věřit. Naši nepřátelé jí vymyli mozek.“
Nepoznávala ten druhý mužský hlas. Byl to hluboký, hrdelní přízvuk, typický pro západní části říše. Byl to ten tajemný Hector?
„Nikdo mně nevymyl mozek.“ Udělala krok vpřed.
Další výbuch proletěl pár centimetrů od její tváře.
Okamžitě ztuhnula, ale to co útočník nevěděl, bylo to, že ji jeho střely neděsily. Nasraly ji.
„Střílej, abys zabíjela. Ne, abys varovala.“ Otcův hlas jí zněl v hlavě hluboce a jasně. Ale dnes ho nemohla poslouchat. Musela odzbrojit psychopata.
„Jsi Hector?“
„Já jsem teď vůdce Resistance,“ řekl, aniž by přímo odpověděl na její otázku. „Opustila jsi nás.“ Jed v tom tónu pocházel z osobní zášti. Nic jiného nedávalo smysl. Cizinec by k ní nebyl tak nepřátelský.
A přesto, stále ten hlas nepoznávala.
„Kdo jsi?“ Zkusila znovu, držící ruce nad hlavou, aby věděl, že není žádným nebezpečím.
Zprvu si nemyslela, že odpoví.
A pak se ze tmy vynořil ten poslední člověk, kterého by čekala, že uvidí.

18 komentářů:

  1. tak to fakt diky seknuť to v tom najlepšom :)

    OdpovědětVymazat
  2. jo, dlouho jsem uvazovala, jesi tam za to dodat jeste ten radek s tim jmenem :D

    OdpovědětVymazat
  3. myslím že si to spravila úžasne teraz budem celý čas rozmýšlať o koho sa jedná :) inak dúdfam že sa ptoom pustíš aj do MArisovho príbehu fakt som zvedavá ako autorka napísala gay knihu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mam v planu prelozit celou serii :) taky se na ten pribeh tesim :P ale popravde, vic se tesim na Hauka :) Ackoliv Ture je super, ze? (To je Marisuv pritel)... potkaji se poprve tady, v 25 kapitole :) Je to moje oblibena scena :D

      Vymazat
    2. Ano,Ano! Na Hauka cakam aj ja :)
      Ciri

      Vymazat
  4. koľko to má ešte kapitól? :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. achjo, tak po buhvi kolikate... kolik ma kniha kapitol najdes normalne v anotaci kdyz to tady pises, nekdy v predminule kapitole jsem psala, ze 25 a epilog a uz to znovu opakovat nehodlam. Nevim uz co pro vas vic udelat, nez to tady jasne vypsat a odpovedet na tu otazku aspon 10x

      Vymazat
  5. dakujem za skvely preklad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Úžasný překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad Kerris, jsi úžasná :)

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem! :-)... susan

    OdpovědětVymazat
  9. díky, pomalu, ale jistě se stávám závislou :)

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem za preklad! :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za preklad! som zvedavá ako to bude pokračovať! :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat