neděle 26. května 2013

Zrozen z ticha - Kapitola 17 1/2





Osamocený v temném Zaryině pokoji, se Darling mračil na její prázdnou postel. Jakmile mu dal Syn své lékařské svolení opustit nemocnici, a když se konečně smířil s výsledky své operace, přijal je, jak nejlépe mohl, tak zamířil rovnou domů, aby ji našel. Ale ona tady nebyla.
Smutné zklamání ho přemohlo. Její pokoj vypadal, jako kdyby v něm nikdy ani nebyla. Vyzařoval prázdnotou, přesně jako její postel. Absolutní pustotou. A cítil se, jako kdyby i jedna jeho část byla pryč. A ta díra si v něm prořezala cestu až do jeho duše.
Kde je?
Smutek se změnil v paniku, když si uvědomil, že nikde nevidí ani šaty, nebo cokoliv jiného, co by naznačovalo, že se vrátila domů poté, co ho v nemocnici opustila. Špatný pocit skrz něj prošel, když si vzpomenul na svojí předpověď ohledně toho, že bude Zarya zabita.
Mohli být napadeni?
Zmizel i Maris?
Vize brutálního útoku na Annalise mu prošly myslí. Vzpomínka na to, jak jeho sestra ležela na zemi, pokropená vlastní krví, se změnila na obrazy Marise a Zaryii. Snažil se dýchat přes bolest, kterou cítil.
Proč nepomyslel na to, že by je měl zkontrolovat?
Ty stupidní, egocentrický bastarde… Neměl jim dovolit odcházet bez něj. Měl si je držet po svém boku, aby věděl, že jsou v bezpečí.
K čertu s tebou, Ryne. Jestli dovolil, aby se jim něco stalo…
Tentokrát tě zabiju, přísahám!
Uklidni se, Dare. Nedělej ukvapené závěry.
Koneckonců, byla polovina noci. Ano, její pokoj byl prázdný, ale možná že to neznamenalo nic špatného.
Možná, že…
Jeho pohled přešel ke dveřím, které vedly do jeho pokoje. Mohla by být v jeho posteli? Zdálo se to nepravděpodobné, ale přesto…
Srdce mu bušilo, když přecházel místnost a otevíral dveře. Chytající se rámu pro oporu, ztuhl na místě a pomalý úsměv mu zkroutil rty. Úleva ho zasáhla tak tvrdě, že si na okamžik myslel, že ho kolena neunesou.
Ležící stočená ve středu obří postele, vypadala Zarya tak drobně. Její dlouhé tmavé vlasy byly rozprostřené po jeho polštáři, zatímco ho její slabé chrápání zahřálo.
Podívej, blbečku. Je v pořádku.
Nejlepší ze všeho bylo to, že byla pořád tady.
Rozhlédl se po pokoji, při čemž si všiml všech těch velmi ženských osobních věcí, které napadly jeho mužskou doménu v posledních několika týdnech. Začalo to postupně… malý růžový kartáč na jeho prádelníku, květinový kartáček na zuby v jeho koupelně, následovaný několika pružnými černými gumičkami, které používala každou noc ke svázání vlasů, když si myla obličej, nebo když mu četla. A pak malá sbírka balzámů na rty, které ležely na nočním stolku u jeho postele. Její pleťové vody, jeho oblíbený parfém, který nosila hlavně pro to, aby ho udělala šíleného chtíčem. Dokonce i nějaké její boty se válely u jeho postele. A jedna z jejích nočních košilek a nabíraný růžový župan byly přehozeny přes jeho námořnický gauč. Pomyšlení na to, že by něco takového měla na sobě, mu zelektrizovalo každý hormon v těle.
To pomyšlení odstrčilo úlevu pryč, když ho spalovala touha. Zavřel za sebou dveře a pomalu se vydal skrz místnost, zatímco se svlékal.

***

Zarya si spokojeně povzdechla z pocitu teplého, nahého mužského těla, které se proti ní tisklo. Mmmm, vždy milovala jak je Darling cítit pokaždé, když se k ní v noci tulí.
Dokud si nevzpomněla na to, že Darling není doma. Byl stále v nemocnici.
Kdo s ní byl v posteli?
Její oči se prudce otevřely, jak se v ní mísil strach a vztek. S varovným zasyčením začala bojovat jen proto, aby zjistila, že se kolem ní obtočilo štíhlé tělo a přitlačilo ji k matraci.
„Shhh, misa, to jsem já,“ Darling jí vydechl do ucha Caroneské slovo, které znamenalo „má nejcennější.“ Hrdlo se jí sevřelo. Operace nijak nepomohla jeho poškozenému hrdlu. Svým způsobem jí chyběl ten rafinovaný, melodický hlas, do kterého se zamilovala. Ale už si zvykala na jeho chraplavý tón. Jedinou nevýhodou bylo, že často zněl naštvaně, i když nebyl.
Zakryla jeho ruku svou. „Praštím tě, pokud se za mnou takhle nepřestaneš vkrádat.“ Jeho teplá mužská vůně jí okamžitě prozradila, kým je, ale přesto…
„Omlouvám se.“ Přitiskl si tvář k jejím vlasům. „Nechtěl jsem tě vzbudit.“ Možná by mu věřila, kdyby neškádlil její bradavku svým palcem přes černou košili, kterou měla na sobě a jeho rozhodně tvrdá část se jí neopírala o bok.
Natáhla se ke světlu, ale zarazil ji.
„Chci tě držet tak jako dřív. Předtím, než mezi námi došlo k tolika bolesti. Jen ty a já ve tmě. Žádná minulost. Žádná bolest. Jen dva lidé, kteří se vzájemně šíleně milují.“
„Já tě pořád šíleně miluju.“
Nereagoval na její slova. Místo toho okusoval její ušní lalůček, zatímco jí rozepínal košili a rozevřel ji, aby mohl vzít do dlaní její prsa. „Takže, proč spíš v mé posteli a ne té své?“
Zavřela oči a vychutnávala si pocit z toho, jak ji držel. „Ze stejného důvodu, proč mám na sobě tvou košili. Stýskalo se mi po tobě příliš na to, abych spala ve svém pokoji. Tady cítím tvou přítomnost a můžu předstírat, že jsi semnou a ne někde daleko.“ Zabořila tvář do jeho polštářů. „A cítím tě tady.“
Zabalila se do jeho košile, aby k němu mohla být co nejblíže, i když nebyl doma. I když to nebylo to samé, jako držet jeho, bylo to alespoň trošku blízko a dovolilo jí to usnout. Upřímně řečeno, děsilo ji, jak moc pro ni znamenal. Jak moc to bolelo, když tady nebyl.
Pár hodin po návratu bloudila palácem jako truchlící duch. Cítila bolest. Osamělost. Hrůzu z toho, co by se stalo, kdyby se k ní nevrátil. Nedokázala si představit život bez něj. Nemohla. Pouhá myšlenka na to, že by ho ztratila, stačila, aby byla hysterická.
Jak mohl být jakýkoliv muž takovou katastrofou pro její rozum?
Přejel svou rukou na její bok a bříško, až našel tu nejsoukromější část jejího těla. Zarya se ostře nadechla, zatímco se jeho prsty nořily hluboce do ní. Tiskl tvář k jejímu rameni, škrábal její kůži svými vousy, když stahoval svou košili z jejího těla. Byla tak zvyklá na to, že má vousy dlouhé, že bylo téměř divné cítit ho znovu kůži na kůži.
„Můžu tě vidět?“
„Ještě ne,“ řekl stroze. „Nejsem připraven. Raději bych se s tebou miloval tak, jak jsme zvyklí.“
V temnotě, kde ho vůbec neviděla.
Její srdce se propadlo. Chudák Darling. Operace nefungovala. Slzy se jí sešly v očích, když pro něj cítila bolest. „Je mi jedno, jak vypadáš.“
„Já vím.“ Převalil ji na záda, pak vzal její prsa do úst. Žaludek se jí chvěl s každým úderem jeho jazyka. Bohové, jak tohle dokázal? Vzala jeho tvář do dlaní, ale chytil ji za ruce, pak jí je zvedl nad hlavu, aby se ho nemohla dotknout.
„Co to děláš?“ Zeptala se.
Jeho rty ji zalechtaly, když se jí usmál na kůži. „Já vím, co máš za lubem. Pokusila ses hmatem zjistit mé rysy.“
Tváře jí zahořely, když byla chycena. Měl pravdu. „Takže se tě nesmím dotknout?“
„Ještě ne.“ Dál klouzal rty po jejím těle, zanechávajíc žhavou cestičku všude, kam dosáhl. S tělem v jednom ohni, Zarya nahlas sténala z toho, jak dobrý to byl pocit, zatímco se pohyboval níž a níž, dolů na její břicho a stehna. Roztáhl jí nohy od sebe. Pokrčila kolena a otevřela se pro něj. Pohladil jí po stehnech, než si ji vzal do úst. Její smysly se zapotácely, když ji olízl a škádlil, dokud se sotva držela pohromadě. Vyklenula záda, natáhla se a uchopila ho za hlavu. Přesto, dále ji mučil naprostou rozkoší.
O několik vteřin později vykřikla, když její orgasmus přišel tak rychle a mocně, že se roztřásla po celém těle.
Darling se zasmál a pokračoval, dokud z ní nevyždímal každou kapičku.
Očekávala, že do ní teď vnikne, ale neudělal to. Místo toho si vzal na čas a dále olizoval každý centimetr její kůže. Bylo to, jako kdyby měl hlad a ona byla jedinou věcí, která ho mohla nasytit.
Její srdce hřmělo, když sáhla dolů a chytila ho do dlaní. Tentokrát ji nezastavil.
Prudce se u jejího ucha nadechnul, zatímco svými prsty zkoumala každý kousek jeho penisu. Po celou minutu se jí kolébal proti ruce. Pak se odtáhl a překulil ji na břicho. Vsunul jí pod boky ten největší polštář, zvedl ji.
„Co to děláš?“
Jeho odpovědí bylo to, že jí jemně roztáhl nohy a znovu ji škádlil ústy i prsty. Otřásla se při každém olíznutí a vniknutí. Chtěla se ho ta moc dotýkat, ale v této pozici vůbec nedosáhla na jeho tělo.
Nahlas vykřikla, když celé její tělo rozžhavil a probral k životu. Cítila se tak neuvěřitelně dobře. Jeho jazyk ji bičoval a vjížděl do ní, znovu a znovu, dokud to nemohla vydržet. Znovu dosáhla vrcholu, tentokrát ještě mohutnějšího, než předtím.
Přesto pokračoval, dokud nebyla naprosto slabá extází. Začala se odsouvat, aby se ho mohla dotknout, ale zarazil ji. „Potřebuju tě v sobě, lásko. Prosím.“
Dalring si vychutnával zvuk těchto slov z jejích rtů. Nikdo ho nikdy nepřiměl cítit se tak, jako ona. Jako kdyby nebyl bezcenný. Jako kdyby jí chyběl kdykoliv nebyl poblíž. Bylo to hloupé, věděl to. Ale jen velmi málo lidí ho kdy milovalo.
Skutečnost, že se zabalila do jeho košile a postele…
Chtěl jí dát všechno. Chtěl, aby byla tak šťastná, že nikdy nebude litovat, že je jeho. Za celý svůj život ho všichni kolem něj nesnášeli a záviděli mu. Bez ohledu na to, co udělal, nebo co pro ostatní obětoval, nikdy to nebylo dost, aby byla jeho rodina spokojená. Většinou používali jeho činy jako důvod, proč ho nenáviděli, nebo proč ho proklínali.
Ale Zarya ne.
Viděla nejen jeho skutečné já, ale i to, co on neviděl, a milovala ho za to. Vůbec to nedávalo smysl. Mátla ho na každém kroku. Někdy ho dokonce rozzuřila. A právě teď jí chtěl tisknout do své náruče a nikdy ji nechtěl opustit.
Kousl ji do zadečku, než se na ni položil a vnikl do ní zezadu. Vykřikla, když se do ní hluboce zabořil.
Darling se ostře nadechl z pocitu jí pod ním. Nevěděl, co to na ní bylo, že ho to přimělo cítit se tak majetnicky a ochranně. Byla jeho a on se o ní nikdy, ani na vteřinu, nechtěl dělit s někým jiným. Zabořil tvář do jejího krku, vdechoval sladkou vůni její pleti a vlasů.
Sama se pohnula proti jeho rozkroku, potkávala se s ním v každém přiražení s žhavou vřelostí, která odpovídala jeho vlastní. A to u něj vykouzlilo úsměv.
„Miluju tě, Darlingu,“ vydechla.
Tato slova ho roztrhala a kusy. A dala mu sílu, jakou nikdy nepoznal. Ale ze všeho nejvíc ho oslabila. Vlastnila ho, jeho tělo i duši.
Pro ni zabije.
Pro ni zemře.
A když o vteřinu později dosáhl orgasmu, vykřikl proti silnému náporu intenzivních emocí, které cítil i proti své vůli.
K čertu s ní!
Zarya se usmála divokému zvuku jeho rozkoše, když se proti ní otřásl. Nikdy předtím to neudělal. Nikdy. Ani jednou za celou historii jejich vztahu.
A teď přesně věděla, proč nikdy předtím nevydal ani hlásku.
Nylan a ostatní ho kvůli tomu ponižovali. Přinutili ho prosit o jejich dotek, i když jediné co chtěl, bylo utéct.
Mohla by mu snad pomoci vyléčit tuto část jeho minulosti?
Doufám, že ano. Udělala by cokoliv, aby mohla vymazat ty hrozné vzpomínky…
Jeho dech byl přerývavý, když se na ní zhroutil, přitiskl ji k posteli. Spokojeně si povzdechl a pak proti ní zcela ochabl.
Libovala si v tom, jak ji jeho váha tiskla do matrace. „Ty si na mě usnul?“
„Ne,“ řekl tiše. „Jen chci být uvnitř tebe o pár minut déle.“
„Klidně tam můžeš zůstat tak dlouho, jak jen budeš chtít.“
Usmál se na jejím rameni a přejel svou mozolnatou rukou po její kůži. „Budeme vypadat opravdu divně, až se takhle budeme snažit chodit.“
„To ano.“
Darling ji políbil na tvář, než se odtáhl.
Přesto ji nenechal zapnout světla. Místo toho ji vzal za ruku, a tam ve tmě jí na prst sklouzlo něco studeného.
Zarya ztuhla, když ve vzpomínkách blýskla zpátky na tu poslední chvíli, co byli spolu před jeho mučením. Zpět do té noci, kdy ji požádal o ruku. „Co…“
Umlčel ji polibkem. „Chci to s tebou zkusit znovu, Zaryo. Vezmeš si mě?“
Slzy ji pálily v očích, když ji láska přemohla. Ale to nejistota v jeho hlase jí opravdu ublížila. Jak by mohl pochybovat o jejích citech po tom všem, čím si prošli? „Znáš odpověď na tuto otázku. Samozřejmě, že ano.“
„Pak můžeš zapnout světlo a uvidíš, k čemu se chystáš sama sebe přivázat. Pokud si to rozmyslíš, nebudu ti bránit. Pochopím to.“
Zamrkala slzy zpět. „Nepotřebuju světlo, abych tě viděla, Darlingu. Tvé srdce září jasněji, než by dokázalo jakékoliv slunce.“ Natáhla se po jeho tváři.
Vyhnul se její ruce a pak rozsvítil lampu.
Vzhledem k tomu, že k ní byl zády, viděla jizvy, které mu hyzdily kůži. Tetování lebky vrahů a hada na jeho rameni… přejela mu nehty po páteři a zabořila ruku do těch měkkých, červených vlasů.
Držel hlavu skloněnou, aby mu vlasy padaly přes obličej. Celé tělo měl napjaté, jako by se bál její reakce. Jak by se mohl obávat, že bude tak malicherná?
Jedna její část mu chtěl říct, že je těhotná, ale zaváhala. Za předpokladu, že měl Nero pravdu, nebyla ještě dost daleko na to, aby to ukázal těhotenský test.
Nemluvě o tom, že Darling toho teď musel dost zvládnout. Nechtěla ho ještě víc zatěžovat. Připravila se na nejhorší, odtáhla mu vlasy z pravé tváře a pak ztuhla z toho, co spatřila.
Těžce polkl, než rozpačitě vzhlédl.
Celou minutu nedokázala promluvit, když se dívala na jeho naprosto dokonalé rysy. Bylo to neuvěřitelné. Stále měl slabou jizvu na pravé tváři z doby, kdy bojoval s Rynem. Byla teď sotva patrná.
Vzala jeho tvář do dlaní, když si ho prohlížela. Bylo to jako setkání s cizincem.
Další drobnou jizvu měl na horní části oblouku rtů, kde bylo jedno z těch nejhorších zranění, které způsobil náhubek. A tenoučká jizva nad jeho levým obočím. Ale nebyla tam ani stopa po Pipově jméně, nebo kterékoliv další jizvě, které byly tak hluboké a bolestivé.
Polkl, když si olízl rty. „Jsi se mnou spokojená?“
Jestli byla spokojená? Myslel to vážně?
Syn odvedl tu nejúžasnější práci. Ani ve svých nejdivočejších snech si nikdy nepředstavovala, jak dobře Darling skutečně vypadá. Zatímco sdílel některé rysy s Drakem, jeho byly rozhodně mužnější.
„Jsi krásný.“
Stáhl si dlouhé vlasy dolů přes levou stranu obličeje. „Je to lepší, ale…“
„Darlingu… jizvy nejsou vidět.“
„Ale ano, jsou.“ Přejels i rukou přes pravou tvář, kde Pip vyřezal své jméno. „Ačkoliv je to lepší. Ale všechny jsou pořád tu.“
Její srdce se pro něj lámalo, i pro skutečnost, že byl ve své mysli tak poznačen, že i když byly jizvy pryč, pořád je jasně viděl. „Ne zlato, nejsou.“
„Nejsem až tak slepý, Z. Vím, že tam pořád jsou.“ Náhle sebou jeho oči začaly škubat tam a zpět, což dělaly vždy, když byl opravdu vystresovaný. Odtáhl se od ní, aby si mohl lehnout a zavřít je. Přitiskl si palec a ukazováček proti víčkům, jako kdyby je to magicky přimělo zastavit.
Slzy ji dusili. „Darlingu, opravdu nejsou vidět. Přísahám.“
Darling jí chtěl věřit. Věřil, ale nebyl hloupý. Věděl, jak se lidé chovají k těm, co jsou znetvoření. Těm, co jsou rozbití.
Byli krutí a zlí.
A brzy bude muset čelit gerentům a slyšet všechny jejich kecy… Měl jsem jich zabít víc. Vlastně, měl je zabít všechny.
Klepání na dveře se vetřelo do jeho myšlenek.
   

11 komentářů:

  1. úžasná kapitola, děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Ach, miluju Darlinga :)

    OdpovědětVymazat
  3. dakujem velmi pekne za preklad

    OdpovědětVymazat
  4. jeeeej to bolo krásne už sa teším na pokračovanie, a mimochodom Kerris už máš úspešne po maturách?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. nene, zitra mam cj+aj a ve stredu bio+lat... pak uz bude konecne trocha casu na preklad, nez budou prijimacky

      Vymazat
  5. vdaka za preklad :-) inak kolko to ma kapitol? :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 25 plus epilóg. Inak ak si rozklikneš hociktorú knihu (v súpise a obsahu kníh) uvidíš, koľko má kniha kapitol. v tomto prípade, stačí vľavo kliknúť na túto knihu a zobrazí sa ti to.
      Paula

      Vymazat
    2. a pro presnejsi predstavu, jsem ted nekde na 339 strance z 500

      Vymazat
  6. Užasná kapitolka .Ďakujem za preklad už sa neviem dočkať ďaľšej.Držím palce pri maturite:)momo

    OdpovědětVymazat
  7. paaaani Kerris takze ty už teraz maturuješ a ešte aj prekladáš? tak to si vážim, prajem ti pevné nervy, veľa síl a hlavne nech sa ti to podarí :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. prekladam jen letmo :) zitrejsi den je posledni, ktery stravim nad knizkama a pak to vsechno spalim a doprelozim Darlinga :D

      Vymazat