středa 13. února 2013

NEPORAZITELNÝ


NEPORAZITELNÝ

-Přeloženo Cz i Sk-



Nick se den ze dne cítil čím dál tím líp. No jasně že to není jednoduchý, když byl napadený zombie a jen co se probudil, stal se otrokem vlkodlaků a démonů, kteří neustále touží po jeho duši. Jediné na co myslí je, že se z něho stal ještě větší zabiják než jeho trenér, který ho chtěl návést do věcí o kterých nechtěl nic vědět a pak tu byla ještě dívka, kterou nemohl vidět, jejíž tajemství mu nahánělo hrůzu.
Ale aby toho nebylo málo, musí se připravit na ty nejtemnější síly, o který neměl ani ponětí a má jen týden na to, aby se dozvěděl, jak je zabít, jinak se stane jedním z nich.
http://www.sherrilynkenyon.com/wp-content/uploads/2011/06/nick-jr.jpg
Nick
"Já nejsem nezvózní, já jsem jen strašně, opravdu strašně ostražitý."

Mé jméno je Nick Gautier a toto je příběh mého života.
Tak za prvé, říkejte mé jméno správě. Je to výrazné Go-šeij a ne Go-ti-jé, nebo Gout-hay (které má v sobě navíc písmeno H a jak moje máma říká, jako chutí jsme si nemohli dovolit extra podpis). Nejsem žádný přefintěný francouzský módní návrhář. Jsem jen obyčejný kluk… tak je může být syn ženy, která musela dělat striptérku a otce, který je povoláním zločinec.
Ale jak moje máma často říká, od Boha tu máme přátelé, kteří dělají rodinu, do které jsme se narodili. A moje matka, navzdory svému povolání, je pravá dáma a já zbiju každého, kdo říká něco jiného. Berte to jako výstrahu. Cherise Gautierovou budete respektovat, nebo vás budu muset naučit.
Mé království je Francouzská čtvrť, kterému vládnu jako princ. Každý zde mě zná. Všichni včetně majitelů, umělců, restauratérů a Voodoo kněžek, které vás dokážou psychicky vykolejit. Ti všichni jsou počítaní za mé přátelé.
Právě teď, nejsem nějaký zlý kluk z ulice. S několika dalšími jsem zametal v obchodě pro panenky a na několik dalších místech, které nestojí za řeč, za což by mě máma zabila, kdyby se to dozvěděla. Dokonce jsem pracoval jako průvodce na prohlídce „Nemrtvý v New Orleans“. Každý, kdo navštíví čtvrť, se chce jednou nebo druhou trasou projít. No znáte to. „A na tomto místě se stalo něco velice strašidelného“ nebo nějaká jiná kravina. Sakra, většinu toho jsem každou noc dělal, jen proto, abych se nenudil.
Ale teď skutečně, démoni? Vlkodlaci? Bohové a bohyně na ulicích (myslím jiné než ty, co se všude vznáší na Mardi Gras)? Upíři? Kdo může věřit takové blbosti?
Jediní, koho jsem kdy viděl sát krev, byli právníci a ti obrovští komáři (pokud jste někdy byli v New Orleans, pak určitě víte, o čem mluvím. Bombardér B-52). Kromě toho, v okamžiku kdy se Ane Rice odstěhovala z města, vzala si jich spousty sebou. Takže jsme skoro v bez-upíří zóně.
A pak jednou v noci jsem se rozhodl, že i když jsem ve své životě udělat spoustu špatných věcí, nedovolil jsem ublížit několika turistům, bez ohledu kolik oni mají peněz a já ne. Takže místo toho, aby zbili nevinné, se kluci pustili do mě.
Určitě by mě zabili, kdyby nebylo toho tajemného chlápka, který přišel odnikud a srazil je dolů tak rychle, že vše, co jsem viděl, byla jedna černá šmouha. Další věc, co vím, že jsem s mamkou v nemocnici na šití a ten chlap zmizel. Zmizel, ale předtím všechny náklady uhradil.
A moje máma, je prostě moje máma a tak odmítla přijmout jeho charitu. Místo toho mě mu prodala do otroctví, abychom to splatili. Jo, jo, jo, bylo to spíš nevolnictví. Musím pro něj pracovat, dokud nesplatím účet.
A další věc, kterou vím, jsou zombie poflakující se po škole a věci, o kterých se mě nikdy nesnilo, že padají z nebe (doslova). Ti všichni se mě pokoušejí zabít. A to všechno pro nějaké proroctví a osud něčeho, co říká, že jsem nějaký strašný zlo.
Nemyslím si, že jsem zlý. Myslím, že se tomu jenom říká puberta a jsem ji jistý, že z toho vyrostu. Tedy, pokud mě dřív nezabijou. Mezitím, co stále přicházejí, se vzdělávám a všechno je minutu od minuty víc a víc jiné.
A tak jsem spadnul přímo do středu této války.
Věřte mi, že nemrtvý není nic pro amatéry a není to žádná hra s nadpřirozenem. Všechny ti děsivé věci, které vstávají v noci, jsou skutečné a měli byste se modlit, abyste s nimi nikdy nepřišli do styku, nebo je potkali v jejich skutečných podobách. Oni existují a jsou všude kolem vás. Od řezníka a pekaře ze Svaté Anny, malé a staré prodavačky panenek na Royal, spolu s kapitánem mého fotbalového týmu, ze kterého se stane vlkodlak. Ve skutečnosti, může být vaše oblíbená restaurace, řízena celou rodinou tvaro-měničů, přeměňujících se na medvědy.
A víte co? I těmi všemi podivnostmi, se mi to líbí. Člověk zažije spoustu legrace.

Žádné komentáře:

Okomentovat